Když průměrnému posluchači pustíte desku Missio, je možné, že tipne, že to jsou Twenty One Pilots. Nebyl by daleko od pravdy. Podobnost je až zarážející. Jsou sice tři a kromě zpěváka a bubeníka mají i hráče na klávesy a kytaru v jedné osobě, ale žánrově, zvukově i tématy si se svými kolegy mohou podat ruce.
Live: Missio
místo: Rock for People Hope, Letiště Věkoše, Hradec Králové
datum: 14. srpna 2021
setlist: Can You Feel The Sun, Vagabond, Underground, Bottom Of The Deep Blue Sea, Wolves, Hoodie Up, Rad Drugz, Sing To Me, I See You, Roman Empire, Dizzy, P.O.L.I.T.I.C.S., Shimmy / I Don't Give A..., Twisted, Everybody Gets High, Middle Fingers
© Marie Trávníčková Na Rock For People už předloni vystupovali, a když si v březnu 2020 měli vyzkoušet také pražské publikum, stali se jedněmi z prvních, kteří už domluvený koncert nemohli odehrát. Formace z Austinu v americkém Texasu tak místo turné pustila do světa vynikající album "Can You Feel The Sun", přispěla na soundtrack do hry "Death Stranding" od Hidea Kojimy a čekala, co se bude dít.
Zdá se skoro neuvěřitelné, že se při všech protipandemických opatřeních podařilo zařídit, aby se k nám americké trio (oficiálně se ale prezentuje jako duo, bubeník není členem) podívalo znovu. Titulní singl se stal jejich průvodní skladbou při poklidném nástupu na pódium a stejně jako hřejivé paprsky slunce se postupně dostávají do všech koutů, i on se měnil z akustického úvodu do mohutného masivu hudby, která zaplavila prostor pod KB stageí.
Zpěvák Matthew Brue má na pravém rameni vytetovaného Ježíše, na levém zase smrt. Vzhledem k jeho výkřiku:
"Nasrat na politiky, nasrat na náboženství!" ale asi tolik pobožný nebude. Spíše působí jako člověk, ve kterém se to všechno pere. A on o tom dost přemýšlí. Není to frontman, který se dožaduje potlesku. Spíše během koncertu přizná, že ho pandemie překvapila. Čekal totiž, že se lidé spojí proti společnému nepříteli a oni naopak ukázali ze sebe to nejhorší a jen zvýraznili rozdíly, které mezi nimi do té doby byly.
© Marie Trávníčková Také napsal song "I See You", kterým se snažil vyjádřit, co to znamená někoho bezpodmínečně milovat. Vnímat ho naplno, když s ním mluvíte. A mít ho rád i přes jeho chyby, kterých není málo. A tak by se dalo pokračovat.
Až na ty bicí ovládal veškerou muziku pomocí padu, kláves nebo kytary dreadatý David Butler a naživo to všechno fungovalo parádně. Oba jsou fit, do představení dali spoustu energie a ještě více vášně.
Bylo vidět, jak obrovskou radost jim dělá už jen to, že se to všechno povedlo, a oni si tak mohou zahrát i na největší scéně z pozice headlinerů, což by se jim při běžném ročníku hradeckého festivalu asi hned tak nestalo. Zpěvák si přecházel z levé strany na pravou, zpíval pevně a sebejistě. Bylo znát, že velká pódia bez problému zvládne, skvěle mu k tomu pomohl i osvětlovač a zvukař.
Takže se nakonec všechno povedlo. Bylo to zábavné, mělo to styl, švih a uprostřed toho všeho byla inteligentní osobnost s názory. Bylo by fajn vidět je znovu.
