Album "Foxtrot" od Genesis je milníkem v progresivním rocku

08.08.2021 09:00 - Tomáš Rozkovec | foto: Genesis archive

Deska "Foxtrot" od Genesis za nedlouho oslaví své abrahámoviny a rozhodně si zaslouží pozornost i po těch letech. Dá se totiž vnímat jako opravdu zásadní počin nejen v kariéře skupiny, ale též ve vývoji progresivního rocku. Kdo by nechtěl stvořit takový skvost, jakým byl a je song "Supper's Ready"?

Genesis - Foxtrot

Datum vydání: 6.10.1972
Produkce: David Hitchcock
Skladby: Strana A: Watcher Of The Skies, Time Table, Get 'Em Out by Friday, Can-Utility and the Coastliners Strana B: Horizons, Supper's Ready: I. Lover's Leap, II. The Guaranteed Eternal Sanctuary Man, III. Ikhnaton and Itsacon and Their Band of Merry Men, IV. How Dare I Be So Beautiful?, V. Willow Farm, VI. Apocalypse in 9/8 (Co-Starring the Delicious Talents of Gabble Ratchet), VII. As Sure As Eggs Is Eggs (Aching Men's Feet)

Nahrávka "Trespass" z roku 1970 de facto stylově definovala směr skupiny Genesis. Na rozdíl od tklivých forem klavírních balad prezentovaných na debutu "From Genesis To Revelation", které měly pramálo společného s budoucím soundem, druhá řadovka kapelu nasměrovala k formě art rocku, byť se její členové v této škatulce necítili příliš dobře. Sami se definovali jako interpreti melodických písní s přesahem a nechtěli být spojováni se složitostmi, kterými se prezentovali například King Crimson či Yes.

Následující rok se zrodila třetí řadovka "Nursery Cryme". Ta potvrdila a rozvinula to, co na předchozí bylo jen v náznacích. Ještě před tím však kapelu opustili kytarista Anthony Phillips a bubeník John Mayhew. Zbylá trojice ve složení Peter Gabriel (zpěv, flétna, perkuse), Tony Banks (klávesy, kytary) a Mike Rutherford (basa, kytary) za ně hledala náhradu. A našla. A ne ledajakou. Šestistrunné baterie ovládl stylotvorný kytarista Steve Hackett a za bicí usedl Phil Collins, který údajně původně stál spíše o uvolněný post po Billu Brufordovi ve zmíněné artrockové veličině Yes. Zmíněná nahrávka posunula Genesis vpřed nejen instrumentálně, ale hlavně kompozičně. Vrcholu se dotkli až o rok později.

Peter Gabriel   liška
© Genesis archive
S vydaným počinem se dostavil i komerční úspěch a skupina se ještě více semkla. Trávila spolu více času, který vyplňovala zkoušením a komponováním. Mezitím se množily nabídky na turné (úspěch sklízely mimo jiné i koncerty po Itálii), kde se nově vznikajícím skladbám dostalo obrušování. Zpěvákovi a flétnistovi souboru Peteru Gabrielovi se v hlavě rodil nápad, jak toto veskrze akademické vystoupení ozvláštnit. Muzikanti totiž až na frotmana při vystoupeních (na tu dobu nezvykle) seděli a samotný Peter trpěl myšlenkou, že se publikum u jejich hudby musí nudit. A tak začal vymýšlet, jak přítomné návštěvníky překvapovat a šokovat.

Začal tak trochu nevinně. Od úvodních proslovů k jednotlivým písním po make-up pierotského vzezření, který nabýval složitějších a děsivějších kontur. Ale ani to nestačilo. A tak přišly na řadu (na tu dobu) stále odvážnější kostýmy. Od masky chlípného starce v prezentaci songu "The Musical Box" po rudé šaty Peterovy ženy a nasazenou liščí hlavu. A to byl jenom začátek. A možná i to je počátek toho, jak se ono chimérické stvoření dostalo na obal následující desky pojmenované mnohoznačně "Foxtrot", jehož autorem byl dvorní malíř a grafik formace Paul Whitehead.

Nahrávku otevírá skladba "Watcher Of The Skies" s téměř vesmírnou atmosférou. Ač Gabriel & spol. nikdy nebyli tak velkými příznivci planetární tematiky jako jejich kolegové z Pink Floyd, zde se to hudebně i textově přímo nabízí. Námět písně, který má na svědomí Banks s Rutherfordem, vznikl autentickým zpracováním pohledu ze střechy neapolského hotelu do noční opuštěné krajiny. Pozdější pódiová prezentace skutečně připomínala jakési vesmírné zjevení, ve kterém při mellotronovém úvodu stála nehnutě tmavá frontmanova silueta s netopýřími křídly na hlavě a do tmy zářily jen jeho fosforeskující oči. Jakmile se song rozezněl, roztáhl Peter svůj duhový plášť a show se rozjela naplno.

Peter Gabriel masky
© Genesis Archive
Následuje vznešená "Time Table" s až barokní klavírovou předehrou a skvělým Gabrielovým přednesem, která je připomínkou starých morálních hodnot. Po ní přichází "Get 'Em Out By Friday" - vyprávění o sociálním útlaku a vydírání obyvatel majiteli domů okořeněné typickým britským sarkasmem. Zpěvák zde vystupuje hned v několika rolích (jak typické pro jejich tvorbu). Předně jako vypravěč příběhu, zároveň se převtěluje do dalších postav, aby dynamikou a změnou hlasu vtáhl posluchače do celistvého děje. Ten pak řádně dokázal prodat při koncertech, právě formou změny kostýmů či líčení.

První strana má impozantní začátek, další kusy postupně vtahují posluchače do víru dění, načež vše exploduje mohutným příběhem o vikingském a pozdějším anglickém králi Knutovi Velikém. Panovník chtěl svým přisluhovačům a pochlebovačům dokázat, že není vládcem všeho dění na zemi, natož moří. Jako důkaz si zvolil demonstrativní ukázku. Postavil svůj trůn na pláž a usadil se do něj. Dal příkaz moři, aby se zastavilo u jeho nohou, a čekal na rozbouřený příliv. Nejprve se zdálo, že moře poslechne, pak ale přišla druhá, silnější vlna a Knuta spláchla. Toto podobenství o bezcenné a prázdné síle vládců uzavírá A stranu ve formě nádherně hudebně vystavené a vygradované "Can-Utility And The Coastliners" (Can-Utility - fonetická slovní hříčka se skutečným jménem krále Canute). V samotném závěru Gabriel sděluje světu naléhavým křikem ono: "Ačkoli je jeho příběh často vyprávěn, můžete říci, že je mrtvý?"

Druhou stranu uvádí křehká Hackettova klasika "Horizons". Skladba, která je dodnes součástí všech jeho koncertů, a to ne náhodou. Jedná se o jeho prvotní sólový kapelový počin. Do té doby nebyl ostatními brán, i přes jeho nesporné kvality, příliš vážně (podobnost s Georgem Harrisonem z The Beatles je čistě náhodná). Zmíněná miniatura v klasicistním stylu není jen otvírákem strany B, ale i vlastní "Supper's Ready", opusem magnum formace, který se na dlouhá léta stal stěžejním bodem jejích koncertů a možná i její vůbec nejsilnější písní. V té době se stala též do jisté míry určujícím dílem světového progresivního rocku.

Otázka by mohla znít: Proč? Vždyť je tolik epických kompozic, tak proč zrovna tato? Odpověď není snadná, ale nabízí se. V tomto hudebním eposu se nachází téměř vše, co k žánru art/progresivního rocku patří. Křehkost, dynamika, drama, napětí, instrumentální zručnost a textový příběh, opředený silnými melodiemi jako bavlněnou nití a pevně jimi svázán. Vše na ploše neuvěřitelných dvaceti tří minut. Kolik takových skladeb na světě je?

"Supper's Ready" je sled kratších písní, rozdělených do sedmi sekcí, šikovně pospojovaných do sebe tak, že působí jako jeden úžasný celek, který posluchače pohltí a nepustí. Je protkán dynamikou od romantických pasáží přes dramatický předěl v "Apocalypse In 9/8" až po závěrečný souboj temnoty se světlem. Během něj se znovu za zvuku zvonů objevuje nápěv z úvodního oddílu "Lover's Leap", následovaný naprosto uchvacujícím finále, kdy Anděl stojící ve Slunci zvolá svým mocným hlasem: "Toto je večeře mocného!" On se vrátil, aby své děti odvedl domů do svého Nového Jeruzaléma. Tento verš, jasný odkaz na poslední knihu Nového zákona a Zjevení Sv. Jana, se line jako červená nit i následnou tvorbou Genesis.

Genesis 1972 barva
© Genesis Archive
Zpěvákovy verše (ač mnohdy nejednoznačně) popisují souboj dobra se zlem a minimálně některé části vycházejí ze skutečné události v anglickém domě v Kensington Palace, kde se Peter a jeho žena Jill účastnili spiritualistické seance. Tu vedl jejich přítel a producent John Anthony. V jednom dramatickém okamžiku, kdy Anthony uváděl Peterovu ženu do hypnózy, všechna okna nečekaně rozrazil vítr. Jill v úleku a k vyděšení svého muže upadla do transu. "Najednou jsme na sobě měli tváře někoho jiného," řekl později Peter k tomuto děsivému incidentu. Následně při jiném prožitku, kdy nemohl spát a jeho žena již odpočívala, spatřil oněch sedm mužů v kápi, kterak procházejí setmělou zahradou. Tyto události ho natolik ovlivnily, že jim věnoval stěžejní nosnou příběhovou linku právě v uvedené skladbě. Boj dobra se zlem s následným zjevením.

Paradoxně, dnešním pohledem dosti nepochopitelně, samotní členové na "Supper's Ready" nikterak nelpěli. Zpětně přiznávají, že vlastně ani netušili, co stvořili a jaké tím způsobí pozdvižení nejen u svých posluchačů, ale i u kritiky. Dle svých slov se věnovali hlavně vypiplávání songů na první straně. Ne že by tu druhou odzívali, ale vnímali ji jako to, co bylo vždy dáváno na druhou kolej. Na tu první většinou šly ty nejlepší věci. Výslednou kompozici tak vlastně poslepovali z jednotlivých témat, která postupně přinášeli. Tím spojili a vlastně i rozdělili Gabrielovou sarkastickou a komickou vložkou "Willow Farm". Zbytek pak vznikl na bázi jamu. "Bylo to vlastně to nejjednodušší, co jsme kdy udělali," řekl s úsměvem na dotaz novinářů Mike Rutherford.

Upřímně i po těch padesáti letech si lámu hlavu, jak se jim mohlo na tak dlouhé ploše povést, že se člověk ani chvíli nenudí. Současné kapely mají problém zaplnit daleko kratší formáty. Genesis se to však povedlo v míře vrchovaté.

Takový je celý jejich "Foxtrot". Byť ho může člověk znát za ta léta zcela nazpaměť a byť možná dalšími remasteringy přibyly další zvukové stopy (zejména flétnové a pěvecké), zdá se, že se opravdu nikdy neomrzí. Genesis tehdy dosáhli svého nejvyššího bodu. A to i přesto, že následovaly takové skvosty jako "Selling England By The Pounds" či vrchol pódiové i hudební prezentace "The Lamb Lies On Broadway". Petera Gabriela a Genesis čekaly roky slávy, kdy dobývali svět nejen svojí originální muzikou, ale i tím, čemu se později začalo říkat rockové divadlo.

Toto dílo ani za padesát let nezestárlo. "Supper's Ready" navíc pravděpodobně navždy zůstane jednou z top světových skladeb. Navždy 11/10.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY