04.04.2021 11:30 - Jiří V. Matýsek | foto: Koreňova Zelenina
Blues (případně hudba tímto stylem trochu šmrncnutá) mělo v podání slovenských muzikantů vždycky své čaro. Snad je to jistou melancholií, snad hravým přístupem, s nímž si naši východní sousedé blues ohýbají k obrazu svému. Jedním z nejnovějších přírůstků na tamní scénu je Koreňova Zelenina a její bezejmenný debut.
7/10
Koreňova Zelenina - Koreňova Zelenina
Skladby: Tak Ako Vidíš Svet, Hneda Zem, Nerad Ruším, Bludný kruh, Staviam Svoj Sviat, Tak Rád, Viselec, Sto Rokov Samoty, Vstaňte, Afrika
Vydáno: 8.1.2021
Celkový čas: 44 minut
Vydavatel: Self-released
Pod vtipným názvem
Koreňova Zelenina - a logem, které by spolehlivě ozdobilo lecjaký krámek s ovocem a zeleninou - se skrývá dobře uzrálá sestava muzikantů, kteří nejsou na tamní blues-rockové scéně žádnými nováčky. Hlavní tváří sestavy a rovněž autorem všech písní je Peter Koreň známý z kapel Message nebo Geometrické tvary. Ze sestavy prvně jmenované formace přišel i basák Otto Palkovič, toho času hrající se synem
Deža Ursinyho Jakubem. Na bicí stoličce sedí Martin Tomeš a čtveřici doplňuje Pišta Lengyel, jeden z nejlepších slovenských kytaristů, hojně vyhledávaný i mimo bluesové vody.
Čtveřice natočila podařené eponymní album, na kterém vedle sebe stojí blues rock s houpavými funky rytmy, na kterém se ale muzikanti zároveň nebojí zvuk rozčeřit až punkovou divočinou ("Vstaňte") nebo naopak ukolébat africkými ozvěnami v
simonovské "Afrika".
Stylové proměny nepůsobí nijak nepatřičně, pánové se prostě nechávají nést náladou jednotlivých písní. Je libo introvertní "Viselec", který je hudebně postavený na rozplývajících se lehkých akordech a tiché rytmice? Či snad špinavý
texaský sound ve skladbě "Bludný kruh"? Všeho je tu dost.
Deska se mění téměř
za každým rohem, těžko se však zbavit pocitu, že je ve výsledku sbírkou desíti výrazných songů, kterým ovšem poněkud chybí vnitřní
flow, který by je sevřel dohromady do kompaktního celku. Nebrání to ovšem tomu, aby jednotlivé díly téhle skládačky fungovaly. Fungují - a vlastně velmi dobře.
Texty, byť kvalitativně poněkud nevyrovnané, se pohybují v oné typicky slovenské melancholii slov, která psal Ivan Štrpka
Dežovi Ursinymu. Neobešlo se to bohužel bez některých klišovitých pasáží a poněkud vyčpělých obratů - hudba samotná tak svou kvalitou verše přebíjí. Právě v ní totiž dříme největší porce energie, kterou tenhle povedený debut s jasným potenciálem růstu dovede generovat.