Na domácí poměry je formace Ravenoir v podstatě metalovou superskupinou. V jejím čele stojí Alesh AD, kytarista a archivář Root. Basu má na starostí jeho kolega ze stejné domácí metalové legendy Igor Hubík, druhé kytary se ujal Jakub Önslaughter z thrashových Debustrol a bubenickou sesli obsadil Patrik Sas, toho času působící v doprovodné kapele Kamila Střihavky. Tedy vše veskrze protřelí muzikanti. Ve studiu je pak doplnili třeba BigBoss z Root nebo kytarista King Diamond Andy LaRocque.

Výsledkem jejich snažení je album "The Darkest Flame of Eternal Blasphemy". Titul samotný je - i díky spojení hned několika žánrových klišé - všeříkající. Alesh AD se tentokrát odklonil od dark rocku posledních nahrávek domovského ansámblu a své Ravenoir vytáhl z temných vod metalového extrému. Rovným dílem se tu tak potkává spíše deathmetalový vokál s agresivními blackovými doprovody. Vše doplňuje vydatná porce symfonických a atmosférických pasáží.

"The Darkest Flame Of Eternal Blasphemy" tak není (naštěstí!) jednorozměrným přímočarým nátěrem, který z posluchače sedře kůži a zláme mu všechny kosti v těle. Pánové vědí, kdy zpomalit, vyčarovat melodii (titulní song podbarvený snivými syntezátory a vrcholící vyklenutým kytarovým sólem), kdy svůj zvuk zhutnit a kdy naopak vyrukovat s drtivou pasáží.

Dynamiku hudby podporuje i podařený mix, který se zdárně pohybuje od čistě vykreslených kytar až k bicím, které v některých svých výbuších (například přechod v titulním kusu) duní jak z nejhlubších pekelných jeskyní. Textově se pohybujeme v prověřené oblasti mystična páchnoucího ďábelskou sírou, těžko na tomto území sáhnout vedle.

Onu výše zmíněnou vydatnou porci atmosférických pasáží obstarávají poměrně dlouhý prolog, kde krákají havrani, šumí déšť a zní temný hlas zdáli, dále akustické kytarové intermezzo "From The Dead Shadows of Void" či jakési ambientní outro, v němž se finále desky rozplyne. Do toho věje vítr nebo praská oheň. Pokud ale tyto atmosféry měly být jakousi maltou mezi jednotlivými stavebními kameny, je to malta již poněkud vyvětralá. Místo aby podařené skladby spojovala do kompaktního celku, vytváří mezi nimi proluky, v nichž posluchačova pozornost chtě nechtě poněkud poleví.

Debut Ravenoir neobjevuje dosud neobjevené, nehledá nové postupy - taková ambice snad ani v muzikantech nebyla. Přesto zní moderně, svěže a snad i rozpoznatelně. "The Darkest Flame Of Eternal Blasphemy" neurazí. Na to je na něm až příliš výrazných songů. Jen příliš nedrží pohromadě a působí tak nějak neuzavřeně. Spíše než aby nahrávka skončila nějakým kopancem, na vrcholu, prapodivně vyšumí doztracena. Věřím ale, že pokračování přijde.