Ryan Lee West bere každou novou součást své diskografie jako konceptuální počin, dílo, na němž se zaobírá jednotným tématem. Pro minialbum "Articulation" je tím středobodem tok času a jeho úloha ve vyprávění příběhů. A i tentokrát dokazuje svůj vytříbený cit pro kombinaci elektroniky a melodických struktur.
Jeho minulá deska
"Persona" byla milníkem - tehdy totiž nabídl skutečně vyzrálé, komplexní dílo. Dnes je
Rival Consoles již zavedenou značkou, jež na poli elektronické scény patří k ostře sledovaným. Možná i proto jsou v jeho tvorbě patrné tendence ke konceptuálnosti. Ty lze sledovat již na pět let starém kompletu "Howl", na němž si Ryan Lee West stanovil pevné mantinely. Následující "Persona" se pak v tomto duchu vyhoupla na pomyslný vrchol. Mezi nimi vyšlo ještě nenápadně vyznívající minialbum "Night Melody". Právě ono má k novince "Articulation" nečekaně blízko.
Obě nahrávky jsou si podobné, co se týče využití klasických analogových přístrojů a programovatelných krabiček. Ta aktuální je primárně zacílena na rozkrývání vazeb mezi tokem času a systematickým vyprávěním příběhu. Za tímto účelem autor zvolil přesně vymezenou hudební formu, rozdělenou do šesti menších kapitol. Oproti zmíněné "Personě" se tentokráte více zaměřuje i na práci s rytmy. Udávají tempo sledu událostí a noří se do jakýchsi matematických propočtů a rovnic o více neznámých, které jako by mezi sebou vedly rozhovor.
I na novince si Ryan pohrává s kontrasty - na jedné straně tepe chladný minimalismus, na straně druhé znějí promyšlené melodické roviny. Teorie strun (asi nejznámější část z teorie všeho) se stala hnacím motorem první poloviny kolekce. West se zde naplno nechává strhnout hmatatelnou realitou a jednotlivými melodickými strukturami. Vzájemně propojené "Vibrations On A String" a "Forwardism" jsou přímočaré skladby, jež se vzájemně doplňují. Britský muzikant v nich vtahuje přírodní úkazy do současné technologické evoluce. "Vibrations On A String" vznikla v době, kdy dokončoval "Personu", a ty spojnice v ní jsou patrné. "Melodica" je pak funkční ukolébavka s ambientním nádechem.
Ve druhé půlce desky se Rival Consoles zaměřuje na tok času, artikulaci vyprávění a hledání rovnováhy mezi člověkem a světem počítačů. Titulní kus je vystavěn na premise, že příběh psaný na papíře lze přetavit do matematicky pojaté hudební formulace. "Still Here" je intermezzo potvrzující zjištění, že my všichni jsme stále součástí universa okolo nás. Ryan si zde chytře pohrává s prostými, na sebe navazujícími liniemi. Ty jsou předzvěstí závěru v podobě monumentu "Sudden Awareness Of Now". Kompozice obsahuje tři pasáže kopírující fáze dne - ranní rozbřesk slunce popisuje prostý ptačí zpěv (možná vůbec první terénní zvukový záznam, který West během natáčení použil), na ten navazuje oslava dne v hypnotizujících náladách a nakonec přichází nostalgická noc, kdy se hořkosladce ohlížíte za uplynulými hodinami.
"Articulation" přesně zapadá do vývojových diagramů tvorby
Rival Consoles. Potkávají se tu důmyslné party melodických elementů s nejrůznějšími tempy
vyprávění jednotlivých tracků. Dohromady skládají poutavou mozaiku, kterou stojí za to si zařadit mezi oblíbené.