První živák AC/DC "If You Want Blood You've Got It" ještě se zpěvákem Bonem Scottem (který se díky svému nezřízenému pití předčasně odebral na onen svět v roce 1980) bývá ortodoxními fanoušky australských rockerů považován za lepší kousek, než právě recenzovaný záznam "Live" z roku 1992. Nic to ale nemění na tom, že "Live" ukazuje kapelu v typickém a neměnném obraze stále stejné směsky tvrdého rokenrolu, blues a boogie. Změnu po nich nikdo ani nechce, ovšem ubrat z nasazení a zemité poctivosti by jim nikdo neodpustil. To by se ani nemohli dostat do Rock N' Roll Hall Of Fame, kam je před pár týdny v New Yorku slavnostně uvedl Steven Tyler.

Deska "Live", nyní znovu vydána v rámci projektu "AC/DC Remasters" už pod křídly Sony Music, byla nahrána v letech 1990 a 1991 na koncertech světového turné následujícím po comebackovém albu "The Razor's Edge" (ta je zastoupena položkami "Thunderstruck" a "Moneytalks"). Je dokladem o neutuchající energii, jejíž výbuchy tehdy ocenili diváci na 153 koncertech a která v neztenčené míře pulsuje dodnes. Brian Johnson chrčí, až z toho posluchače bolí v krku a kytarový předák skupiny Angus Young srdnatě vyšívá tvrdé akordy i ostrá sóla jako za mlada. Všechno zůstává při starém a tak to prostě u AC/DC musí být. Zvony v úvody "Hells Bells" stále bijí a kanóny v "For Those About to Rock (We Salute You)" pořád odpalují svou salvu.

V setlistu je nejvíce zastoupeno nejúspěšnější album "Back In Black" a sice čtyřikrát, pak jistě nesmějí chybět "Highway To Hell", "Who Made Who" a "T.N.T.", dnes už hardrockové hymny. Přesto se mi z desky nejvíce líbí právě jedna z mladších skladeb - "Moneytalks", možná proto, že si živě vybavuju videoklip z naší těsně porevoluční doby. Album ke koupi láká opatřeno novým digipackovým bookletem s průvodním slovem a vybaveno remasterovaným zvukem. Nutno dodat, že "Live" vychází i ve sběratelské limitované edici na dvou discích doplněná o dalších šest písní.

"Live" je nesporně přínosné v tom, že představuje AC/DC při tom, co jim jde nejlépe, živém energickém hraní, co přidává ke studiovým nahrávkám ještě něco navíc. Obsahuje ty nejslavnější skladby skupiny, jež zůstává třicet let věrná svému zvuku a patří k hardrockovým legendám. Někomu můžou AC/DC připadat monotónní, ale nelze očekávat, že by se někdy změnili.