V tvrdé kytarové hudbě je těžké vymýšlet cokoli nového, většina ambiciózních souborů na takovou snahu rezignuje a spokojeně si půjčuje z dávno objevených a zahraných jednotek. Proč se namáhat, když lidé si to koupí i tak, že? Najdou se ovšem tací, kteří se nespokojí s líným kopírováním, monotematičností, prostoduchým opakováním téhož starého materiálu. Nemusí jít nutně o experimentátory, kteří hledají neustále nové cesty a vysekávají neprošlapané stezky, mohou to být lidé, jimž jde "pouze" o vnitřní diferenciaci alba, o různorodost a z ní plynoucí překvapivost. Kdo se nikdy s albem tohoto typu nesetkal, nechť se zaposlouchá do debutu "Switch!!!" slovenských rockerů Digitus In Recto, který vychází u českého alternativního labelu Crystal Production.

Skupina fungující od poloviny devadesátých let se postupně propracovala k vlastnímu stylu, tzv. "mandarinecore" (ano, inspiraci lze hledat u dětského hitu "Mandarinka Darinka"). Ovocná škatulka však začala s blížícím se miléniem být příliš úzká, zároveň se zdokonalovala technika muzikantů a jejich invenční potenciál taktéž rostl, musela proto logicky přijít umělecká expanze. "Switch!!!" je důkazem a produktem této rozpínavosti. Rozpínavosti nadějné, vydařené, bohaté a v neposlední řadě také humorné. Digitus In Recto o sobě píší, že jsou představiteli všeho, co se schová pod termíny crossover, nu-rock či nu-metal. Horizontálně i vertikálně široká specifikace je snad dostačující, leč v několika momentech desky ani ta nestačí. Slováci totiž krom dnes již klasických postupů kombinujících metalové riffy s dance music, popovými syntezátory a klávesami nebo náznaky hip-hopu kradou (a občas zesměšní) z country, ale též z doom či death metalu, punku i HC.

"Switch!!!" musí tím pádem znít natolik rozdrobeně, že ji bude možné poslouchat jen s přemáháním, namítne ledaskdo. Kupodivu tomu tak není, protože skupina se nesnaží zavděčit přívržencům všech stylů, které jsem vyjmenoval. Naopak, jakoby je "znásilňuje" a "silou" zapracovává do elektrometalového konceptu, jenž je zevrubnou kostrou alba. U poloviny písní bychom mohli anticipovat slovanské Rammstein, zbytek je různorodou směskou využívající melodičnost, agresivitu, zběsilou rytmiku, infantilní klávesy, scratching, dance beatový podklad i ryzý growling. CD má však jednu ohromnou vadu, tou je anglický zpěv. Vůdčí Luboslavův vokál by dle své barvy zapadal skoro ideálně, bohužel jeho anglická výslovnost tak silně zapáchá slovenštinou, až trhá za uši. Na tom by měli Digitus In Recto ještě hodně zapracovat, protože se tak zbytečně diskreditují.

Je nad slunce jasné, že "Switch!!!" nebude zdaleka všem rockerům po chuti, zvláště zarytí drsňáci a milovníci nekompromisních riffů budou rozhořčeni. Jenže pro mě jsou Digitus In Recto velkým překvapením. Nejen kvůli hudebnímu rozpětí desky a nápadům, ale také pro aranžerský um (např. skladby s hostující zpěvačkou Grétou zní výtečně) a neoddiskutovatelný smysl pro humor, jímž platňu vyzdobili, aby zlehčili pověstnou heavymetalovou skeptickou sebestřednost. S touto hudbou metal nezajde, o tom jsem přesvědčen.