Tahle kapela není z Phoenixu, i když k tomuto předpokladu její název svádí, ale ze skotského Glasgow. Hlavní ale je, že ve dvou lidech (respektive ve třech, pokud počítáme i kytaristu, který není členem) dokáže svou chytlavou muzikou strhnout všechny puberťačky v okolí. Třeba jako v neděli v Praze.
Live: Saint PHNX
místo: Café V lese, Praha
datum: 16. února 2020
support: Barlow LN
setlist: Reload, Death Of Me, Follow, Violence And Spiders, Elevate, King, Up To The Stars, Mountains, Deadmen, Sorry, Nunchuk, Shake, Scream
Fotogalerie
© Marie Trávníčková Že by první sólový koncert
Saint PHNX mohla provázet dobrá atmosféra, bylo jasné ještě před jeho začátkem. Málokdy se stane, že by čekající fanynky byly tak natěšené, že začnou sborově zpívat i songy od
Panic! At The Disco nebo
Twenty One Pilots, které zněly z reproduktorů ještě před začátkem. Právě tyto kapely ale jistě nebyly vybrány náhodou. Spolu s
Imagine Dragons, kterým svého času předskakovali, a
Bastille totiž tvoří nejoblíbenější skupiny těch, kteří na dvojici z Glasgow dorazili.
Je to právě popová hudba s exponovanými refrény a důrazem na rytmickou složku, která v posledních letech válcuje mainstreamové žebříčky. A přesně do nich by Saint PHNX velmi rádi patřili. Svou ještě horkou debutovou deskou "DDMN" totiž mají dost možná poslední šanci v hudebním průmyslu uspět. Upřímně řečeno je totiž tato partička dost očividný truc-projekt.
© Marie Trávníčková Frontman Stevie Jukes a jeho bratr, bubeník Alan spolu totiž dříve měli kapelu Vigo Thieves, která sice hrála sympatický indie-rock, jenže se dosud výrazněji neprosadila. A tak dali dohromady jejího nástupce, na oko začínají od nuly, ale každý soudný člověk, který se podívá, kolik let frontmanovi je, a poslechne si, jakou dělá muziku, musí nutně dojít k závěru, že je to vypočítavý tah a hra o všechno. Buď to konečně klapne a stanou se z nich nové ikony podobné těm o pár odstavců výše, nebo si prostě budou muset najít jiné zaměstnání.
Upřímnost v tomto projektu tedy nehledejte, určitá racionalita za tím ale je, a byť je snadné to všechno odsoudit, lze to zároveň do určité míry i chápat. Tak či tak je ale potřeba zdůraznit, že to i přesto byl dobrý koncert.
© Marie Trávníčková Třináct písniček uteklo jako nic a jedna měla větší hitový potenciál než druhá. Skákalo se v nevydaném songu "Elevate", ve "Stars" se mávalo světýlkama mobilů a v "Mountains" skočili oba bráchové za fanoušky do davu. Náctileté, pištící slečny byly samozřejmě naprosto bez sebe a měly co dělat, aby jim při všem tom nahrávání vydržely v mobilu baterky.
Přes všechnu kritiku ale nešlo přeslechnout, že skladby jako "Deadman", "Shake" nebo finální "Scream" by při pořádné mediální masírce mohly jednou znít klidně i v O2 areně. To může znít na první přečtení šíleně, ale vzpomeňte si, v jak malých klubech u nás premiérově vystoupili
Twenty One Pilots & spol. a jak rychle vyrostli. Někdejším předskokanům Yungbluda z
podzimního koncertu v Roxy se to asi nestane, protože jinak by humbuk kolem jejich debutu byl daleko větší. Doufat v to ale můžou.