Jak říkáme v redakci - rock se s rockem (a popem) sešel, a tak je na čase vše zrekapitulovat a vybrat ta nejlepší alba s letopočtem 2019. Šestnáctka redaktorů a redaktorek by ocenila celkem sto sedmdesát sedm zahraničních desek. Tohle je finální čtyřicítka a příčky čtyřicet až třicet devět.
zahraniční desky: 30-21 | 20-11 | 10-1
domácí desky: 20-16 | 15-11 | 10-6 | 5-1
40. Toy - Happy In The Hollow |
Brightonská kapela
Toy pokračuje ve své zasněné cestě a na čtvrté řadové nahrávce "Happy In The Hollow" překonává sama sebe. Naléhavý zpěv Toma Dougalla a zastřený zvuk v úvodním singlu "Sequence One" jsou předzvěstí něčeho velkého - píseň otevírá velmi sebevědomou desku, která nabízí mnoho hudebních vrstev a je radost každou z nich poslouchat. Samozřejmě se dočkáme melancholického shoegazeu, pořádné dávky psychedelie a krautrocku. Britští muzikanti se nebojí vykročit ze své konformní zóny a servírují svižnou post-punkovou jízdu v podobě zběsilého hitu "Energy". Při poslechu "Last Warmth of the Day" doslova zamrazí a nejde si nevzpomenout na kytarovou linku "Girl You'll Be A Woman Soon" od
Neila Diamonda. "Happy In The Hollow" je zkrátka atmosférické album plné silných melodií a zvlněných syntezátorů. Místo v našem žebříčku má tedy zaslouženě. (Jaroslav Hrách)
Doma v Nizozemsku obrovské hvězdy vyprodávající největší stadiony, u nás stále ještě spíše klubová kapela. Je jedno, z jakého úhlu pohledu se na
Kensington díváte, songy z již páté studiovky "Time" totiž snadno strhnou masy, ale osloví i trochu vybíravější publikum. Díky nápadité aranžérské práci, energickým kytarovým linkám a návykovým melodickým motivům vám snadno utkví v hlavě. Samostatnou kapitolou je pak živočišný pěvecký projev frontmana, který nabízí celou paletu emocí: naléhavost ve svižnějších a údernějších kusech ("What Lies Ahead", "Insane"), cit v srdceryvných baladách ("Uncharted"), dynamiku ve složitějších kompozicích ("No Me"). Jako by ty písně v jeho podání ožívaly, jako byste se stávali součástí příběhů, které vyprávějí. I když je čtveřice z Utrechtu škatulkována jako indierocková, deska "Time" vás nezklame bez ohledu na to, jaký žánr upřednostňujete. (Josef Martínek)
Tip Ondřeje Hricka: Lankum - The Livelong Day
Dublinská parta
Lankum sice nějaké ty pochvaly a ocenění za svou poměrně krátkou kariéru posbírala, ale skutečný hudební skvost se jí podařilo nahrát až v loňském roce. Třetí deska "The Livelong Day" je opravdový folkový klenot, ve kterém hudebníci přepracovali staré irské písně a dodali jim bohaté instrumentální aranžmá, aniž by zanikl původní nezaměnitelný zasmušilý ráz tamního folklóru. Kapela se nebála pracovat s dramaturgií a jednoduché linky postupně obohacovat o zvukové experimenty houslí, harmonia i všelijakých netradičním instrumentů. Vše navíc podtrhuje zemitý vokál zpěvačky Radie Peat a skvostný zvuk, který má na svědomí producent John "Spudy" Murphy.
38. FKA twigs - Magdalene |
Britská zpěvačka Tahliah Debrett Barnett vystupující pod uměleckým pseudonymem
FKA twigs si svou cestu na vrchol tvrdě vydřela. Poprvé okouzlila debutovou nahrávkou
"LP1" z roku 2014, za kterou sklidila jen pozitivní ohlasy. Po dlouhých pěti letech navázala s lehce přístupnější deskou "Magdalene", jejímž ústředním tématem je biblická postava Máří Magdaleny. FKA twigs si opět zakládá na křehkosti, silných emocích a procítěném zpěvu, který skvěle doplňují minimalistické beaty. Zapomenout by se nemělo na hrátky s gradací a relativně pestrou produkci, pod kterou je vedle ní samotné podepsán
Nicolas Jaar či
Oneohtrix Point Never. Album obsahuje pouze devět skladeb, ale zato maximálně propracovaných. FKA twigs v textech často hovoří o vztazích, je velmi otevřená a umí určité situace pěkně vystihnout, jako například v "Home With You", kde rozebírá problémy partnerské komunikace. Nečekaným a celkem zábavným singlem je "Holy Terrain" (mimochodem s vynikajícím
videoklipem), kde hostuje americký rapper
Future. A "Cellophane"? To je bezesporu jedna z nejlepších skladeb minulého roku, ne-li dekády. (Jaroslav Hrách)
37. Vampire Weekend - Father of the Bride |
Je užitečné mít v životě nějaké jistoty. Jistotou je, že
Vampire Weekend nenatočí nudnou desku. Nad tím, jaké album "Father of the Bride" bude, se přitom dlouho vznášel otazník - bylo totiž první bez
Rostama (byť ne úplně bez něj).
Ezra Koenig to ale zvládl a s kumpány stvořil dílo, které kolegové publicisté a kolegyně publicistky přirovnávají k "Bílému albu"
The Beatles. Osmnáctiskladbová kolekce
ukradne hodinu vašeho času. Hodinu, během které si užijete rozvernou jízdu mezi žánry i kontinenty. Je tam indie rock, je tam world music, je tam americana. Je tam Amerika, je tam Afrika. Je tam skvělá "Harmony Hall". A jako koření jsou tam Danielle Haim a Steve Lacy. Je užitečné mít v životě nějaké jistoty. Je užitečné mít v životě Vampire Weekend. (David Věžník)
36. Keane - Cause And Effect |
Na konci roku 2018 začaly prosakovat první informace o návratu
Keane. Ten byl následně dokonán vydáním desky
"Cause And Effect", které vévodí singl "The Way I Feel".
Tom Chaplin zde opět válí svým nezaměnitelným vokálním projevem, nahrávka primárně odráží porozchodový stav hlavního skladatele kapely Tima Rice-Oxleyho. S produkcí jim vypomohl Dave Kosten a hostem ve skladbě "Stupid Things" je multitalent
Owen Pallett, který je i autorem smyčcových aranží. "Cause And Effect" vychází z hudebních základů, jež definovaly hudební tvář formace a jež před lety završila povedená placka "Strangeland". Je tedy vystavěna na hře klavíru a precizně strukturovaných melodiích okořeněných špetkou elektroniky. "Put The Radio On", "Strange Room" nebo "I Need Your Love" jsou skvěle vygradované balady - ty těmto pánům vždy šly na výbornou. "Cause And Effect" je vyrovnanou kolekcí bez slabého místa, která může oslovit nejenom skalní fanoušky. (Dan Hájek)
35. Lizzo - Cuz I Love You |
Je to
Christina Aguilera?
Whitney Houston?
Missy Elliott? Nebo
Rita Ora? A jak to, že má na kontě tolik jednoznačných hitů na první poslech? Vyberte si, co je vám milé. Jednatřicetiletá
Lizzo má na svém třetím albu pro každého něco. V "Exactly How I Feel" je za šťabajznu mávající ukazováčkem, v titulní skladbě za soulovou zpěvačku velkého popu, šťavnatá "Boys" zase rozhýbe boky, jako by za ní stál Pharrell. Produkčně ale vypomohli
X Ambassadors nebo Ricky Reed, který stojí za hity
Jasona Derula. Podobně jako jeho tvorba ostatně zní i Lizzin dost možná největší hit "Water Me", hymna o sebelásce, kterou znají všichni hráči "Just Dance 2019". A zapomenout nelze ani na "Truth Hurts", hit, kterému do světa pomohl netlflixovský film "Someone Great". Nominace na album roku na nadcházejících Cenách Grammy nepřekvapila, vítězství jí přejme. Má přece talent od Boha a hlas jako zvon. Stadiony po celém světě už tisknou plakáty. (Jan Trávníček)
34. The National - I Am Easy To Find |
Američtí
The National se letos vytasili s osmým přírůstkem do diskografie. "I Am Easy To Find" je nachází ve velmi jemné poloze. Pouhé dva roky po zdařilé "Sleep Well Beast" nebylo jednoduché dorovnat takto zdviženou laťku. Celá deska vznikla na základě audiovizuální spolupráce s režisérem Mikem Millsem, ze které vzešel také čtyřiadvacetiminutový film. V šestnácti nových tracích Matt Berninger & spol. objevují další doposud neprozkoumaná území a posunují se opět o kus blíž elektronice. Krásné, harmonické melodie přesto zůstávají. Nejvýraznějším odklonem oproti předchůdcům je však na doposud nejdelší nahrávce kapely nadvláda dámských vokálů. Slyšíme
Sharon Van Etten, Gail Ann Dorsey nebo Eve Owen. Fanoušci se po letech dočkali také hitu "Rylan", hraného dlouhá léta naživo. K tomu krásy "Quiet Light" či "Oblivions" s typickými znaky tvorby skupiny, která prostě neumí zahrát špatně. (Ondřej Kocáb)
33. ionnalee - Remember The Future |
Velkých electropopových nahrávek v posledních letech ubylo. Na
ionnalee, stálici žánru, se však můžeme spolehnout. Její druhá deska "Remember The Future", vydaná pod novým uměleckým jménem, zní tradičně jako zhudebněný sen (a díky ostrým beatům místy také jako potemnělá noční můra). Produkce drží krok s dobou a zároveň se nijak nepodbízí. Jedenáctka písní si pak drží především střední tempo a přímo vybízí ke kontemplaci nad tématy, kterými jsou tentokrát naše budoucnost a sociální bubliny. Mezi nejlepší skladby se zařadila zejména dvojice "SOME BODY" a "MATTERS", v nichž se ukazuje, že zpěvačka svůj futuretro zvuk ovlivněný osmdesátkami dotáhla prakticky k dokonalosti. (Lukáš Boček)
Tip Dana Hájka: Daniel Thorne - Lines Of Sight
Jméno Daniela Thorna je spojováno s hudebním tělesem Immix Ensemble, primárně je to však zručný saxofonista a loni měl pod palcem třeba i symfonické aranže pro skladby na albu
"Permanent Way" Charlieho Cunninghama. "Lines Of Sight" je však jeho sólový debut, na němž rozehrává zvukové manipulace s celou řadu saxofonů a syntenzátorů. Deska je uceleným experimentem, v kterém si její autor občas odskočí i k minimalismu, aby vzdal hold své velké inspiraci jménem
Philip Glass (lze slyšet například ovlivnění sountrackem k filmu "Koyaanisqatsi" či kompozicí "Threnody For A Burning Building"). Úvodní "From Inside, Looking Out" hojně využívá repetice melodických fragmentů, křehká "Pyriscence" je pak hudební básní na téma pozorování meteorických rojů a noční oblohy. "Lines Of Sight" charakterizují kontrasty mezi hutnými ruchovými rovinami plnými zhmotnělé energie a poklidnějšími, ambientními pasážemi.
Daniel Thorne zároveň nezapře svou oblibu v jazzových improvizacích, důkazem budiž skladby "From The Heavens" a závěrečná "Fear Of Floating" coby variace pro osamocený saxofon. "Lines Of Sight" je poutavá, hudebně pestrá koláž, jež přesto promlouvá univerzálním jazykem.
32. Mark Ronson - Late Night Feelings
|
Na svém pátém albu si
Mark Ronson dal opravdu záležet. Sám ho považuje za své nejlepší a má pravdu. Neobsahuje sice takový monstrhit jako "Uptown Funk" s
Brunem Marsem, ale pilotní singl "Nothing Breaks Like A Heart" s
Miley Cyrus obletěl celou planetu také s velkým úspěchem. Pro všechny
smutné hitovky, které na desku naskládal, si Ronson vybral pouze zpěvačky, mužského hlasu se zde nedočkáte. A
Lykke Li,
Camila Cabello, Yebba či
Alicia Keys (a několik dalších) daly Ronsonovým nočním eskapádám výtečnou atmosféru. Jakkoli nahrávka není obsahově koncepční (neobsahuje žádný jednolitý příběh), svou náladou rozhodně ano. Můžete se do ní naplno ponořit a vychutnávat si mimo jiné jeho hru s aranžemi, které dávají slovům
inteligentní pop jasný tvar. (Honza Balušek)
Madonně zřejmě došlo, že do hitparád už se jen tak nepodívá. A tak po dlouhé době opět nahrála desku, z níž je patrná snaha zejména experimentovat a obohatit svůj repertoár o nové vlivy. Do mozaiky různorodých skladeb, na nichž se krom žánrů střídají i jazyky, promluvil tentokrát především zpěvaččin dlouhodobý pobyt v Portugalsku. Zpěvačka se ovšem neomezila pouze na latino zvuk (a hostovačky). Ve vynikající "God Control" kombinuje gospel, diskotékový zvuk i smyčce. A výsledkem je jedna z jejích nejvýraznějších skladeb kariéry. Americká interpretka se krom toho místy vrací i k soundu z přelomu nultých let (výrazná "I Don't Search I Find") nebo se nebojí zvážnět ("Looking For Mercy"). Pro fanoušky popové legendy se tak z "Madame X" stal malý svátek. (Lukáš Boček)