Schodiště jdou "Kupředu!" s nebývalou energií

Více než pětatřicet let funguje kapela kolem Martina "Doktora" Krajíčka Schodiště (dříve Nahoru po schodišti dolů band). A na nějaký hudební důchod to zatím nevypadá, protože její lednová novinka "Kupředu!" doslova srší energií a baví neotřelými nápady.

8/10

Schodiště - Kupředu!

Vydáno: 1.1.2020
Celkový čas: 43:12

Skladby: Mám sto chutí, Vyhlídkový let, Kupředu!, Don Kichot, Samotář, Co se stalo, Díra v těle Kousnul mě pes, Model 76, Není čas, Dvě nasraný kočičky, Stíny

Vydavatel: Galén

Muzikanti z letité skupiny Schodiště jsou stále samé překvapení. Ještě než svůj název zkrátili z původního Nahoru po schodišti dolů band, postupně opouštěli původní hudební jádro tvořené novou vlnou s tehdy u nás revolučními prvky ska. Nyní mají daleko rockovější sound, který rozvinuli již na předchozím počinu "Roztoky" z roku 2011. Oproti němu je ale "Kupředu!" tematicky ráznější, ironičtější a s marginální melancholií.

Velkou devízou novinky jsou hravé a zároveň poetické texty Miroslava Klímy, který je součástí kapely a tvůrčím jádrem od roku 1987. Jeho talent kličkovat mezi metaforami a jasným sdělením je neocenitelným pilířem tvorby Schodiště a zdá se, že nápady mu ani zdaleka nedocházejí.

Ostatně hned úvodní rebelská "Mám sto chutí" vykouzlí asi nejednomu posluchači úsměv na tváři: "Mám sto chutí začít s novým návykem, zdravit lidi vyplazeným jazykem, procházet se na řemínku s králíkem." Stejně tak i v titulní "Kupředu!": "Ať život není jedna velká šeď! Ať v čistých řekách zase plavou candáti a sleď, ať z montoven se ozývá smích šťastných tátů, ať uklízečkám příjemná je vůně saponátu!"

Ale nejsou to jen zdařilé texty, ale také hudební složka, která je díky plejádě nástrojů a instrumentálnímu umu jednotlivých členů formace zvukově bohatá a pestrá. Třeba "Vyhlídkový let" je rytmicky nakažlivý i díky podmanivé akordeonové lince.

Schodiště je na "Kupředu!" v opravdu nebývalé formě a servíruje jednu povedenou píseň za druhou. Na albu nenajdeme slabého místa, naopak mnohé z nich patří k tomu vůbec nejlepšímu, co kapela za dlouhé období napsala ("Kupředu!", "Díra v těle", "Není čas"). Z materiálu je cítit pozitivní energie a chuť hrát. Nepochybně k tomu přispěla i omlazená sestava v podobě klarinetisty Jaromíra Linharta (od roku 2005) a kytaristy Ondřeje Fencla (od roku 2007). Deska tak kromě klasické poetiky pražské skupiny nabízí i moderní aranže a zvuk. Lépe ten rockový rok začít nemohl.

• hněv (Feyer, 21.01.2020 15:18) Reagovat

  No nééé? Po osmi (!!!) letech se kapela konečně usebrala k vydání pár nových písniček? Já myslel, že už všichni umřeli, rozpadli se a zmizeli...
  
  

  • Re: hněv (Ondřej, 21.01.2020 16:22) Reagovat

    Mezitím vyšlo pětipísničkové EP poloKruh (2013).
    
    

• Asi jsme poslouchali každej jinou desku, mě se n... (Jan V., 31.01.2020 19:38) Reagovat

  Asi jsme poslouchali každej jinou desku, mě se nelíbí. Texty pořád špatný, Klíma buď neumí psát, nebo Krajíčkovi jeho texty nejdou do huby. "Dvě nasraný kočičky" jsou stejně děsný jako "Zakládáme kapelu". "Vyhlídkový let" hodně čerpá ze starší pecky "Ze zvyku". Bubeník rád otevřenou hajtku, že jo?
  
  

  • Re: Asi jsme poslouchali každej jinou desku, mě se n... (boleslav.hnipirdo, 23.11.2020 13:53) Reagovat

    Úplně souhlasím. Já za poslední dobrou desku považuju "Mokrý prádlo", a to ještě jen půlku. Odešla z toho ta lehkost ve sdělování závažnýho. Tvorba z 80. let jako vtipně sarkastický veršovánky tehdejší reality, od kabaretu k "Ukazováku" plnýmu tý jejich hravý hořkosti a "Pržole", kde podle mě - narozdíl od recenze aktuálního alba - právě tam nebylo slabého místa a bylo úplně vyjímečný - hudebně, textově, atmosférou... Sleduju to pořád se zájmem od vysoký už 20 let a vůbec to nechci psát apriori zle. Jen mám pocit, že se s "Tancem" jako předělem trochu vytratil vkus, celkově v ex-NPSDB převládla jistá fádnost a navíc podle mě taky zbytečná, silově "rockerská" poloha, která skupině nesedí.
    
    

8/10

Video: Nová královna rapu? Doechii v řízné "Denial Is a River" ukazuje všechny své přednosti Jestli se v loňském roce rozzářila na ženském raperském nebi nějaká skutečně výrazná hvězda, pak to dost určitě byla Doechii. Tato nadějná rapperka z Tampy, která loni vypomohla i Katy Perry na jejím singlu "I'm His, He's Mine",... čtěte zde

Vydáno: 04.01.2025 08:47 v sekci Audio / Video | Video

7/10

Recenze: Na debutu Toad Planet "Bloudím" se to podstatné skrývá v hudbě Pod hlavičkou Toad Planet se potkali dva bráchové z Ostravska, jejich kamarád a další známý z brněnské JAMU. Dlouhá léta společného hraní do šuplíku se nakonec podařilo završit stylově barevným debutem "Bloudím", který vydal... čtěte zde

Vydáno: 03.01.2025 08:00 v sekci Recenze

Naživo: Hurá! I Marien jsou jenom lidi. S Epydemyí přesto předvedli skvělý dvojkoncert Nádherná Telč ožívá folkem nejenom v létě, ale i o zimních svátcích. Během nich se zde konají hudební večery, které nezřídka končí až za ranního kuropění. Výjimkou nebylo ani společné vystoupení Marien s Epydemyí. V... čtěte zde

Vydáno: 02.01.2025 12:00 v sekci Naživo

Rozhovory: Mirek Kemel - Nedokážu zpívat o věcech, které jsem sám neprožil Album "Mordyjé" patří k nejsilnějším písničkářským počinům roku 2024. S jeho autorem Mirkem Kemelem jsme si ale povídali nejen o něm. Samozřejmě došlo i na karikatury a na to, jak se ty dva obory působnosti mohou doplňovat, dále... čtěte zde

Vydáno: 02.01.2025 08:00 v sekci Publicistika | Rozhovory

9/10

Recenze: Olaf Olafsonn and the Big Bad Trip hledají na "Soul Retrieval" duši. Tu svou ale nikdy neztratili Jaké to je ztratit duši a pokusit se ji zase získat zpět - tedy alespoň v tom rituálním slova smyslu? Tuto otázku si na říjnovém albu kladou domácí mnohotvární neo-psychedelici Olaf Olafsonn and the Big Bad Trip. Na své páté... čtěte zde

Vydáno: 01.01.2025 10:00 v sekci Recenze