Co to je hip hop pro děti? Ekvivalentem hvězd našeho dětství Darinky Rolincové nebo Pepíčka Melena je v černé hudbě Lil Bow Wow. Ještě mu není ani patnáct a už po něm šílí teenageři a vydělává kupu dolarů. Všechno se to děje pod pečlivým dohledem producenta Jermaine Dupriho, šéfa společnosti So So Def. "Like Mike" je soundtrack k jeho prvnímu filmu. Samozřejmě na něm nechybí jeho skladby, o další se postarali vesměs Dupriho chráněnci ze So So Def.

Lil Bow Wow zazářil kdysi na turné s Dr. Dre a Snoop Doggem. Posledně jmenovaný se o něm zmínil několika známým, až se nadaný klučina dostal do hledáčku Jermaine Dupriho. Bow Wow má svěží rap, ale cílová skupina nemůže být jiná než teenageři, takže nečekejte žádné velké umění. Úvodní "Basketball" je těžko více než pocta oblíbené míčové hře černochů, jeho další dvě skladby jsou ale důkazem toho, že Durpi má se svojí hvězdičkou velké plány. Pro "Take Ya Home" angažoval producentské stars The Neptunes, kteří donutili teenagera rapovat do komplikovaných funkativních beatů. Bow Wow se s tím vypořádal výborně a naznačil, že až vyroste, mohl by se zařadit mezi smetánku dospělého rapu. Jeho třetí track "Playin' The Game" je ve znamení hravé produkce nastupující producentské hvězdy Just Blaze. Je to čistý pop (hlavně nakažlivý refrén), ale na hranici vkusu.

"Like Mike" nebude nijak náročná zábava a odpovídají tomu i písně na soundtracku. TQ přináší laciné rozptýlení v "I Remember", další pubertální hvězdička Mario to samé v "Put Me On" (autorkou je překvapivě Alicia Keys) a nejinak Solange s B2K v "Dance With You". Mimochodem, na první poslech vás možná zarazí, že Solange má podobný hlas jako Beyonce Knowles z Destiny‘s Child. Žádný div, Solange je její mladší sestra a za její kariérou stojí otec Knowles, který pevnou rukou vládl Destiny's Child. Když už máte pocit, že vás na tomto soundtracku nemůže nic překvapit, objeví se ve skladbě číslo 9 Nas - podle mnohých současná jednička mezi rappery. "Rule" je sice jedna z nejchytlavějších písní, který Nasir Jones aka Nas za poslední léta udělal (vyšla už na "Stillmatic"), ale pro dětský film pořád příliš osobní a hlavně - Nas svým prvotřídním rapovým stylem ostatní zúčastněné na soundtracku doslova zesměšňuje. Refrén z letiné skladby Tears for Fears "Everybody Wants To Rule The World" asi seděl autorům filmu na oslavu nějakého basketbalového vítězství, jinak tu Nas působí dost nepatřičně. Závěrečná "Hoop It Up" od TCP je také spíše pro tatínky, TCP (patří pod ochraná křídla Outkast) přináší vykřikovaný rap ve stylu DMX. Je v ní cítit pot a špínu basketbalu a refrén přímo svádí k pokusu o jednu rychlou smeč přímo do koše, takže dobrý závěr pro soundtrack tohoto typu.

Basketbal a hip hop jdou dobře k sobě, ale "Like Mike" není "Space Jam" a Lil Bow Wow zase není Michael Jordan. Až ti, kteří si tento soundtrack koupili, vyrostou a při nějakém úklidu na něj po dlouhé době narazí, třeba si na nikoho ze současných hvězd ani nevzpomenou (snad až na Nase). A udělají dobře.