Další slovenská vlaštovka v Česku? Ano i ne. Overground je sice nová skupina, ale jen stěží lze o jejích členech říci, že by to byli lidé nezkušení, málo známí nebo světem neprotřelí. Vždyť kapelníkem je rocková legenda Whisky, klávesy hladí mladá herečka a Whiskyho choť Dorota Nvotová, basu trýzní Marta Minárik... To však nic neříká o hudebních kvalitách, protože už mnohokrát jsme byli svědky, když zruční interpreti vyprodukovali neposlouchatelné árie. Overground nejsou takový případ, i když jejich eponymní debut má daleko ke skutečné zajímavosti.

Album otevírá píseň "Jar", která předznamená dalších čtyřicet minut vašeho života - nejstandardnější rock'n'roll, jaký si jen dovedete představit. Tomu plně odpovídá i záměrně hospodsky odfláklý Whiskyho zpěv doprovázený Dorotiným skoro jemným backgroundem. Melodie přímo čekají, že je bude vyřvávat celá putyka, budou hučet v klubech, možná i na rockových rádiích. Zkrátka nic vyspělého, složitého. Základní premisou, z níž Overground vycházejí, je nutnost zpěvnosti. Jejich pecky si musí zpívat i ten nejnenáročnější posluchač, ale zároveň nechtějí urážet ty, kteří mají rádi smysluplné texty. A tak balancují přesně tam, kde se dávno zabydlel v České republice třeba Žlutý pes, možná Mňága a Žďorp.

Písně Overground jsou kus od kusu vcelku (dobře) snesitelné, v rámci CD ovšem splývají. Jsou totiž jedna jako druhá, navzájem se od sebe takřka vůbec neliší, což není dáno pouze krajně monotónním vokálním projevem, ale také prací rytmiky a melodickou (ne)členitostí. Jednoznačně nejvýraznějším kladem debutu jsou texty, jež se nepochlubí jazykovou ekvilibristikou hodnou Jarka Nohavici, zručné veršotepectví je z nich však cítit. Whisky v nich neřeší nejskrytější lidské city, gnozeologické otázky, ani internacionální politickou situaci, více se zaměřuje na všední život, rutinní úspěchy a propady, hospodské historky apod. Jeden příklad za všechny: "Vieme, že nám život všetko može vziať / rozbiť hubu na dve - tri rany / keď chceš Boha rozesmiať / tak mu povedz svoje plány..." ("Svabodná").

Tuto "novou" skupinu bych pochválil za samozřejmost, se kterou se prezentuje. Nepochybně si užívají, nekroutí si zbytečně mozkové závity a pohodlně baví sebe a své přívržence. Vždyť sami v písni "RAK & Roll" pějí: "A tak nestoj ako v plote kól / tu máš náš Primitive RAK & Roll." Tahle písnička je pravděpodobně klíč ke skupině, která dozajista nemá vysokých uměleckých ambicí, ale více jí záleží na legraci a zábavě. V takovém případě je tato deska veskrze povedená.