Kolínští Sectesy servírují na EP "Jesus Christ Superlunch" chutnou dávku své tvorby

23.07.2019 11:57 - Jiří V. Matýsek | foto: facebook interpreta

Dobrého, poctivého, melodického death metalu není nikdy dost, zvláště, když se vynoří ze zkušeben kapel, jež se mohou pyšnit přídomkem domácí. Jediné, nad čím je občas třeba smutnit, je to, že nejde o plnohodnotné album, ale jen o EP. To vše platí o čtyřskladbové novince "Jesus Christ Superlunch" kolínských Sectesy.
8/10

Sectesy - Jesus Christ Superlunch

Skladby: The Last Thrills of Humanity, Omnious Throbbing, By My Own Hand (CEMETARY cover), Convulsive Headless Wading
Vydáno: 19.7.2019
Celkový čas: 22 minut
Vydavatel: Metal Age Productions
Ípíčka bývají mnohdy prvním zářezem v diskografii leckteré kapely. Ne tak v případě Sectesy. Pětice se na scéně pohybuje už osm roků, plnohodnotná alba na svém kontě mají hned dvě - "The Shreds of Oblivion" (2014) a "In The Secreation of Upcoming Days" (2017). A pokud je tedy "Jesus Christ Superlunch" jakýmsi předvojem či přípravou nové řadovky (tříletý odstup mezi deskami se přece jen začíná pomalu naplňovat) nebo dokonce ochutnávkou z ní, máme se na co těšit.

Oproti poslední dlouhohrající nahrávce novinka výrazně přitlačila na melodie. Pořád stejně se šlape na plynový pedál, na rychlosti muzikanti ubírají snad jen v coveru "By My Own Hand" od CEMETARY (ale i tam bicí zběsile uhánějí kupředu). Kolínské verzi dominuje zlověstná atmosféra měsíční noci, song postupně dospěje až k epicky střiženému funerálnímu finále, kterému dominují klávesy zahalené do retro oparu. Výkop, jímž se pak otevře závěrečná "Convulsive Headless Wading", je o to intenzivnější.

Soukromým vrcholem minikolekce je pro mě sedmiminutová "Omnius Throbbing" usazená na druhé pozici playlistu. Ta stojí na klenuté kytarové vyhrávce (o niž se postaral hostující Martin Schuster z Face The Day), která jako by byla z jiného (žánrového) světa. Sound písně výborně provzdušní a v refrénu a mezihrách vytvoří kýžený protipól k přímočaře naklepaným slokám i ke swingujícímu (doslova, i s praskajícím gramofonem) intru. Je to chytré, chytlavé a nesporně hitové. Trochu ve stínu výše uvedených se pak krčí hned první "The Last Thrills of Humanity", jež je poměrně ostrou rubanicí s hutným, do hloubky posazeným vokálem a nervní, neuspořádanou náladou.

Malá plocha Sectesy svědčí, nezbylo místo pro slabší kusy. Čtveřice skladeb je nebývale vyrovnaná a s výrazným příslibem hledí do budoucna. Stanou se nové písně součástí plnohodnotného alba, z něhož budou čnít jako monolity, nebo je kapela proloží dalšími podařenými kusy? Sám jsem zvědavý.



DOPORUČENÉ ČLÁNKY