Pannonia Fields je kouzelné místo s nezaměnitelným geniem loci v polích mezi Bratislavou a Vídní, kterému již z dálky vévodí nekonečný zástup větrných elektráren. V polovině června pravidelně ožívá jedním z největších rockových festivalů Evropy, který každoročně přiváží ta nejvýraznější jména rockové a metalové scény. Ani letos tomu nebylo jinak - patnáctý ročník opět nabízel nepřeberné množství dobré hudby. Kvalitní festival však nedělá jen silný line-up, ale také organizátorská zručnost. Ovšem i v tomto ohledu pořadatelé Nova Rocku nic nepodcenili a pro více než třicet tisíc fanoušků přichystali parádní akci, která snese nejpřísnější měřítka.

V tomto ohledu skutečně nejde organizátorům nic vážného vyčíst. Cesta fanouška od zaparkování vozu přes výměnu vstupenky za rozlišovací pásek až po ubytování se v kempu byla obdivuhodně snadná, hladká a ve všech ohledech pohodová. Je až s podivem, jak zvládli zpracovat tak ohromnou masu lidí, aniž by se kdekoliv tvořily odpudivé fronty. Bez paniky a větších časových proluk tak bylo možné osvěžit se v některém ze stánků v rozpáleném areálu ještě před začátkem setu vůbec prvního jména programu, pop-metalových Amaranthe.

Ti přijeli s čerstvou loňskou deskou "Helix", ze které ale během krátkého vystoupení zahráli pouze titulní skladbu, i s novým zpěvákem Nilsem Molinem, který nahradil Jakea E. Ten odváděl slušnou práci, byť pěveckým esem v kapele je stále Elize Ryd. Z té album od alba roste stále výraznější frontwoman. Vzhledem k opravdu horkému počasí a brzkému času podala kapela dobrý výkon, za který ji překvapivě výrazná skupina fanoušků odměnila mohutným potleskem.

Poté, co na největším ze tří pódií areálu, tzv. Blue Stagei, dozněl epický pop-metal Amaranthe, rozezněl se naopak na té nejmenší Red Bull Stagei metalcore začínajících Anchorage. Vídeňská parta si už střihla předskakování před Rise Against a během letoška by měl přijít na svět její debut. Bohužel ani přes energický výkon se nepředstavila se zrovna silným materiálem a nabídla pouze ten nejrutinnější metalcore evropského střihu.

Se stoupající teplotou přesahující pětatřicet stupňů stoupala i atraktivita jmen. Blue Stage tak obsadili populární Kanaďané Three Days Grace v čele se zpěvákem Mattem Walstem, který od roku 2013 třímá mikrofon po Adamu Gontierovi. Na Nova Rock přijeli s novým albem "Outsider", které se dočkalo převážně negativních kritik. Snad i proto z něj zahráli pouze jedinou silnější píseň "The Mountain", jinak šlo o průřez předchozí tvorbou.

Výkon kapely byl dobrý a reakce publika nadšená. Co ovšem stojí za zmínku, je slabý zpěv, kterým se Walsten prezentoval. Ve vypjatějších momentech to nebylo úplně špatné, ale klidnější pasáže mu vůbec neseděly a projev zaváněl úrovní karaoke po jedné hodině ranní. A ani macho gesta nepůsobila zrovna sympaticky, zvlášť když se v jednu chvíli místo drsňáckého odplivnutí sám celý poplival a k jeho smůle celý nešťastný moment zachytila kamera promítající střihy na velké obrazovky po stranách stage. Příliš zdařilá nebyla ani coververze "Seven Nation Army" od The White Stripes. Největším plusem celého koncertu tak byli hlavně fanoušci, kteří skupinu přes všechny neduhy poháněli svým nadšením.

To Godsmack předvedli daleko suverénnější výkon. Frontman Sully Erna byl se svým výrazným zpěvem evokujícím Jamese Hetfielda naopak jejich tahounem. Vrcholem setu pak byla bubenická show bubeníka Shannona Larkina a právě Sullyho Erny. Na otáčivých bicích soupravách se skvěle doplňovali a společně si střihli několik ukázek klasických rockových hitů.

Koncertní jistotou jsou rozhodně Ska-P. Veteráni skáčka si dali záležet a své španělsky zpívané texty vyjadřovali úsměvnými teatrálními vsuvkami, aby je pochopil skutečně každý. Politicky motivovanými songy kritizovali Ameriku, katolické kněží i chudobu. Přes vážná témata šlo ale hlavně o zábavu a té se hojnému zástupu fanoušků před Red Stageí, druhým největším pódiem, dostalo do sytosti.

S padající tmou, která konečně ochladila jinak pekelný vzduch, přišly na řadu první hvězdy festivalu - američtí Slipknot. Ti jako téměř jediní z celého line-upu startovali s více než dvacetiminutovým zpožděním. Formace Coreyho Taylora před pár dny zahrála v pražské O2 areně, kde ji potrápil špatný zvuk. Bohužel i na Nova Rocku to bylo právě to, co jejich jinak epickou show shazovalo. Vzhledem k tomu, že po celou dobu festivalu byl zvuk naprosto precizní i na těch nejokrajovějších scénách, je otázkou, kde se stala chyba.

Jednotlivé skladby splývaly, a kdo tvorbu maskované bestie neznal blíže, mohl nabýt dojmu, že se jedná o tutéž píseň hranou stále dokola. Hluková koule ničila uši, ale pozitivní dojem nevytvořila. Ku škodě tak nevynikly jinak skvělé kusy jako "Custer", "The Devil In I" nebo novinka "Unsainted". Koncert Slipknot tak zaujal hlavně vizuálem, který sázel na efekty a velkolepost.

Komu pak po náročném dni, který mimo jiné nabídl i Sum 41, Lamb Of God či Amon Amarth, zbyly síly, mohl okusit něco z tvorby u nás velmi populárních Sabaton, kteří si na pódium přivezli dokonce tank. Za zvuku válečného power metalu se ale areál postupně ukládal ke spánku, aby načerpal energii na další den. To se o svou pozornost ucházeli New Model Army, The Smashing Pumpkins, Puddle Of Mudd či The Cure.