Debut "SPODAŽEBUDOU" z roku 2014 odkryl tuzemské písničkářské scéně nový objev v podobě Dana Vertíga, jehož domovskou základnou je Brno. Inspiraci pro své druhé album "#DNVRTG" ale čerpal také na cestách nebo při svém působení v hlavním městě. Výsledkem je zdařilá kolekce zachycující duši jednoho tuláka.

Při poslechu novinky zaujme především Danův nakažlivě pozitivní vokál, skrze něj nás bere jako průvodce na své mnohdy poetické, mnohdy úsměvné cesty vlakem skrz českou krajinu. Kromě ní umí schopně zachytit i typické kolority našich největších měst. Ať se jedná o skvělou pražskou "Pokecal jsem s bezďákem" či typicky brněnskou "Na Mendláku paneláky".

Krásným momentem především po textařské stránce je baladická "Undergroud", kde se písničkář doprovází na akordeon. Kromě tohoto nástroje pak na nahrávce můžeme slyšet i saxofon (Matouš Hamerník z Funky Ship), trumpetu (Petr Bárta), bicí (Vojta Bořil z Už jsme doma) či cajon (Jakub Vašica z IAN), díky čemuž má deska téměř kapelní zvuk. A nutno říct, že jí nesmírně sluší.

Hudebně se Dan Vertígo pohybuje na hraně folku s popovými, rockovými i punkovými prvky s odkazy na klasické i moderní české písničkářství. V některých písních můžeme slyšet kořeny rané Mňágy a Žďorp a v dost možná nejsilnější písni alba "Větrníky" pak estetiku Zrní.

Druhá deska Dana Vertíga je citelně vyspělejší než debut, a to po hudební, textařské i aranžérské stránce. Písničkář si tímto albem vytvořil charakteristickou tvář i zvuk, a je tak další zajímavou osobností domácí scény, která stojí za povšimnutí.