Na své stránce je Nicole Russo představena jako "nová královna soulu", v promomateriálech se mluví o "Craigu Davidovi s sukních". Když si odmyslíme tradiční přehánění promomateriálů, můžete si Nicole Russo zařadit jako velmi slušnou zpěvačku s originálním hlasem, ale zoufale nevyrovnaným repertoárem. Jestliže v Británii do loňského roku vévodila R&B divám Beverly Knight, letos jí vedle Ms. Dynamite vyrostla ještě jedna konkurentka. I u ní je slyšet jasná inspirace two stepem a uk garage, všechno ale pouze v rámci obvyklých popových standardů.

Nicole má na svůj věk neuvěřitelný hlas. Ani nebudete věřit že patří dvacetileté bělošce a ne o dvacet let starší černošsce. Je podobně zastřený jako má třeba Angie Stone nebo Tracy Chapman. Sama považuje za své vzory Ninu Simone a Arethu Franklin (ovšem která R&B zpěvačka ne, že?). K soulové hudbě se dostala v mládí, když její otec - anglický televizní komik Jerry Stevens - vzpomínal na doby, kdy ve svých pořadech uváděl americké černošské hvězdy.

Deska "Through My Eyes" vyšla v UK loni v létě, k nám se dostala koncem listopadu minulého roku. Pro první singl "You Might Be Wrong" a "Don‘t Wanna Let You Go" Nicole povolala producentský tým The Ignorants - veterány anglického soulu, kteří spolupracovali s Craigem Davidem na jeho posledním albu. Obě písně jsou o třídu lepší než zbytek alba, na kterém se jinak o zvuk staral chlapík jménem Eg (začínal v indie rockovém duu Eg And Alice a v poslední době se přeorientoval na urban music). Jeho verze urban music není sice nijak originální, ale zvuk je špičkový a celkově se produkci nedá vytknout jediná chyba. Některé písně sice nedosáhnou kýženého klimaxu a vyzní do ztracena, ale když má Nicole co zpívat ("Through My Eyes" nebo "Phoney"), pak je to radost poslouchat. Z "Through My Eyes" mám podobný pocit jako z druhé desky Craiga Davida. Dokonalá produkce, vynikající hlas, ale nějak chybí silné nápady. A bez nich to v popu nikdy nejde.

"Through My Eyes" není vůbec špatná deska, ale od jejího vydání už uplynul půl rok a Nicole zatím není hvězda ani doma na ostrovech. Bohužel chybí hit a na ty se dnes (alespoň v začátcích) prostě hraje. Našince napadne, že se Nicole snaží zavděčit až příliš mnoha skupinám posluchačů, což je obvyklý omyl producentů, kteří se snaží vyprodukovat popovou hvězdu. Až čas ukáže, jestli o Nicole ještě uslyšíme, nebo jestli zapadne do propadliště hudebních dějin.