S Club 7 se proměnili odchodem jednoho člena na S Club a natočili své nejslabší album, kterému nepomůže ani to, že pár písniček z něj se objeví v celovečerním filmu, který se jmenuje stejně jako deska - "Seeing Double".
Britská sedmičlenná teenagerská kapela
S Club 7 už není ani sedmičlenná, ani teenagerská a ani 7. Děti nám prostě za těch pár let vyrostly, začínají se chtít vdávat či ženit, někteří začínají pošilhávat po jim milejších stylech, vždyť vyděláno mají přece jen dost, ale i tak natočili nové album "Seeing Double". To je částečně soundtrackem k jejich vůbec prvnímu stejnojmennému filmu, který se do britských kin dostane v dubnu a do českých pravděpodobně vůbec. Ale zatímco jejich dvě minulá alba "7" a "Sunshine", jež jsem měl obě možnost recenzovat, obsahovalo to, co jsem si zvykl nazývat "pure pop", novinka je poněkud jiná. Což bohužel neznamená, že lepší.
Hlavní síla
S Club 7 spočívala v tom, že dokázali své jednoduché popové písničky podat tak, že z nich přímo sálala radost ze života. Na deskách se sice nacházela spousta vaty, ale singly byly vždy našlapané. Kdeže loňské sněhy jsou. Pilotní singl "Alive" nesahá svým předchůdcům ani po kotníky a přitom je tím nejlepším, co se na desce nalézá. K oněm starším radostí nabitým hitovkám se dá zařadit třeba ještě "Whole Lotta Nothin'", "Do It 'Till We Drop", příjemná je i závěrečná pohodovka "Let Me Sleep", jinak je to tak bohapustá nuda, že by tomu ani český rádiový dramaturg nevěřil.
S Club nikdy nebyli těmi, kdo dělají zajímavý či nevšední pop, ale dokázali ze svých jednoduchých popěvků vytáhnout maximum. Na nové desce už to bohužel neplatí, pár průměrných kousků doplňuje většina nudných a více než zbytečných. Je čas to zabalit.