Sklepní prostory, zaplněné fanoušky v černé, už od příchodu dávaly najevo exkluzivitu celé akce: tma, kterou osvětlovaly jen černé svíce na jevišti, obrazy indických bohů ve výklencích neomítnutých cihlových stěn, velká plachta s obrazem bohyně Kálí. Stoly v přední části jeviště zaplnily desítky svatých obrázků, lebek, náboženských symbolů, vzduch se začal sytit vůní kadidla a vonných tyčinek.

Cult of Fire jsou mistry atmosféry. Když pak krátce po tři čtvrtě na devět vešla na jeviště za zvuků extatického intra čtveřice postav, bylo dokonáno.

Kapela možná nepřináší mnoho nového (byť zapojení prvků indické hudby na jejím pět let starém albu "Ascetic Meditation of Death" rozhodně má něco do sebe), umí to však setsakrametsky dobře podat.

Ve svém hlasitostí drtivém, ale stále podivuhodně čitelném hodinovém setu muzikanti projeli nové album i starší zářez "Triumvirát", došlo i na koncertní stálici "Závěť světu" a vymodlenou blackovou verzi "Vltavy". Smetana by měl radost, naživo to funguje snad ještě lépe než ve studiové verzi.

Bylo to tak akorát, kouř houstl, čtyři zakuklené, statické postavy na jevišti postupně mizely, exotická aromata se zadírala do kůže. Cult of Fire moc dobře vědí, jak kolem sebe vybudovat auru výjimečnosti. A funguje jim to, i když tam vlastně, kromě stylizace a atmosféry, není k vidění a zažití o moc víc.