Křesťan jedna báseň

24.01.2003 05:00 - Pavel Parikrupa | foto: facebook interpreta

Robert Křesťan bývá pravidelným laureátem hudebních cen v kategoriích folk a country. Na své první sólové desce se zvláštním názvem "1775 básní Emily Dickinsonové" ovšem nehraje pouze bluegrass, potěší jemným písničkářstvím i rockovým drajvem.
8/10

Robert Křesťan - 1775 básní Emily Dickinsonové

Skladby: Dřív než se rozloučíme, Pendl do Betléma, Až nás smrt rozdělí, Když jsem jí zpíval, Topoly, Kýbl krve, Zdi, Na španělských schodech, Třináct pravd, Mildvorth, 1775 básní Emily Dickinsonové
Celkový čas: 41:16
Vydavatel: Universal
Dalším příspěvkem pro témata "Stírání hranic mezi žánry" a "Lekce z hudebního rozhledu a tolerance" je album Roberta Křesťana "1775 básní Emily Dickinsonové". Pokud si frontmana bývalé Druhé trávy pořád svazujete bluegrassem nebo nedejbože je to pro vás ten chlap, co hraje country, zapomeňte na to. V Křesťanově doprovodné kapele je sice skoro celá Druhá tráva (mimochodem, pánové kolem Luboše Maliny jsou váženými a žádanými muzikanty, viz např. koncert Lucie v Opeře), a tak na nahrávce zní banjo, dobro i slide kytara, ale deska pokrývá mnohem rozsáhlejší hudební teritoria. Příznačné je, že černobílé snímky ála Anton Corbijn v bookletu jsou civilní a focené u betonového nadjezdu.

"1775 básní Emily Dickinsonové" mne nejvíc potěšilo skutečností, že v Křesťanovi máme sečtělého a moudrého textaře. Takové neotřelé a bohaté myšlenky aby jeden v české popmusic pohledal! Pohled zralého chlapa. Křesťan svůj literární rozhled a překladatelské zkušenosti stoprocentně využil ve tvorbu malých skvostů a ještě si k nim napsal skoro všechnu hudbu, co za texty věru nezaostává.

Když si odmyslíme Malinův instrumentální jazzově-bluegrassový kvapík "Mildvorth" a pár dalších rychlých písní ("Pendl do Betléma", "Kýbl krve"), jasně převládají pomalejší a zadumané skladby, z nichž nejvýše hodnotím "Až nás smrt rozdělí" (připomíná mi sólové počiny Marka Knopflera) a nádhernou smutnou píseň "Zdi". Kdo není tupě zatvrzelý, musí slyšet tu krásu bez ohledu na nějaké zbytečné žánrové škatulky. Kapela hraje výborně bluegrass, písničkový rock, slyšíme Ameriku i Irsko, melodie jsou zpěvné, texty moudré - ideální kombinace.

Moc pěkná deska to je, až je mi líto, že jsem prošvihl Křesťanovo turné v závěru minulého roku, nota bene když vzpomenu třeba jen na direstraitovskou "Telegraph Road" v podání Druhé trávy. Ale prý se letos chystají další, komornější koncerty. Být tohle album ještě o dvě, tři písně delší, asi bych se nerozpakoval přidat další bod do hodnocení.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY