Páteční program Moon Stage na Metronome Festivalu patřil svým způsobem jedné kapele - Tata Bojs. 29. června 1988 se totiž začala psát jejich historie, a to si zasloužilo speciální mejdan. I když o pár dnů dříve. Kluci z Hanspaulky si mohli pozvat své hosty a sestavit program vlastního minifestivalu. Kruh se pak uzavřel při závěrečném koncertu Tata Bojs, chyběla jen Klára Nemravová, která poslala video s gratulací z výletu za velkou louží, přesto byl program napěchovaný, došlo i na věci nečekané a také jeden nemilý a dost bolestivý moment.

První si stage osvojili Umakart, kteří se pro tuto příležitost na chvíli probudili ze zimního spánku a zavzpomínali na své už drobet letité desky. "Může se stát", "Brněnský drak", "A venku zase prší" nebo "Vlci u dveří" (s recitativem Jaromíra) ani po letech neztratily své kouzlo a přinesly do srdcí posluchačů touhu po další desce.

Opačně na to šli Midi Lidi, ti se přišli bavit a set postavili na dva roky staré (to to letí!) "Give Masterpiece A Chance!" - vedle "Lux", "Ten Bonbón", "Pojď ven!" skvěle zafungovalo "Volám" coby mashup se Steviem Wonderem a jeho "I Just Called To Say I Love You", sice kýč, ale natolik zábavný, že to k správně rozjeté párty jaksi patří. Zrní, coby poslední předvoj, drobet náladu zvážněli, ale hlavně nadále ukazují, jak se jejich tvorba vyvíjí. Tuto progresi prezentuje trio alb "Soundtrack ke konci světa", "Následuj Kojota" a "Jiskřící", takže skvěle vystavěná hodinka gradovala.

Samotný koncert Tata Bojs zahájila imaginární kapela Sloky ze seriálu "Svět pod hlavou". Během přes dvě hodiny trvajícího vystoupení došlo na mnohá překvapení, na zaběhlé položky jejich koncertů ("Opakování", "Světová", "Filmařská", "Toreadorská otázka", "Attention Aux Hommes!" nebo "Pěšáky"), ale i na dlouho nehrané kousky, například z "Nanoalba" byl takto vylosován "Pan Tečka". Koncert byl rozpálen na maximum, kapelu hnalo rozjeté publikum a během vyšponovaného finále "S ní" se to stalo - Milan Cais spadl, došlo i na krev a chvíli to vypadalo hodně zle (volala se preventivně i sanitka). Naštěstí se snad nestalo nic vážného a sám Milan poté vtipkoval, že takto vypadá skutečný rokenrol. Na následnou písničku "Kamarádky" (s vokálem Mardoši) si i na chvilku sedl, ale následně se oklepal a až do konce nedal znát, že se něco přihodilo, ačkoliv rána nad okem byla patrná.

Pokud jste si nechali rozložit hudební mozaiku předchozích vystupujících na Moon Stage, vyšlo vám, že jejich poskládáním je jedna z tváří samotných Tata Bojs. Zrní, přesněji Jan Unger a Jan Fišer, byli prvními gratulanty, společně odehráli skladby "Sonda" a "Hejkal", během něhož byla dohrána psychedelická dohrávka "Sondy" (podobná variace již zazněla na charitativním akustickém koncertu pro Nadaci Šestý smysl v květnu v Celetné), zde však v plnohodnotném osazení. Druhým gratulantem byl Petr Marek, který mashupy má zjevně rád, tentokrát došlo na propojení "Lžiček" a "Lasiček", slovní hrátky vyprodukovaly i vtipné pointy. V závěru se na pódiu ještě objevil Jaromír Švejdík, ten s Tatáči dal do kupy klasiku Priessnitz "Jaro", hitovka stejného jména od Tata Bojs se přímo nabízela a vznikl z toho hodně kontrastní mashup, který ale vyústil ve skvělý moment celého večera, ačkoliv Jaromírovi ta Mardošova slova nešla moc na jazyk.

Posledním triem gratulantům byly všichni předchozí kytaristé, kteří si skupinou prošli. Šlo se proti proudu času, první se tak připomenul Maťo Mišík, který si znovu zahrál "Tanečnici" - u těchto skladeb hlasovalo přímo publikum (pomocí decibelmetru), u toho hlasování však přístroj drobet pozlobil, další již byly zcela jasné. Marek Doubrava je s Tatáči nějak spojen stále, je součástí mnoha jejich projektů a "Vesmírná" byla již jasná volba. Jako poslední se objevil Marek Padevět, se kterým Mardoša a Bublajs odehráli ranou srandu "Školní jídelna". Napěchovaný večer pak uzavřel jediný přídavek, o to speciálnější - "Skovka" ve své variaci "Nuxx", tedy s beatem z "Born Slippy".

Křižíkův pavilon B už pamatuje hodně, ale tato dvouhodinovka mu v paměti zůstane ještě dlouho, jen ten zvuk se tam ladí poněkud obtížně. Tata Bojs se připravili důkladně a nabídli hodně povedenou oslavu, kterou udělali radost nejenom sobě. Zbývá již jen popřát minimálně další funkční trojici dekád a doufat, že se Milanovi skutečně nic nestalo.