Kluci, z jakého důvodu Status Praesents po dvaceti letech přešli na češtinu?

Vojta: Po 22 letech jsme zkrátka vyzráli. Přejít na češtinu nebyla jednorázová záležitost, zrálo to v nás delší dobu. Hlavně jsme postupovali salámovou metodou, kdy jsme se nejdřív domluvili my dva s Tomášem. Zbytek kapely nebyl úplně pro, a jednalo se tak o delší proces. Bubeník o tom ještě stále není stoprocentně přesvědčený, ale už je nalomený. (smích) Jedním z důvodů bylo, že jsem si to chtěl vyzkoušet. Pohrát si s tím jazykem. Pro nás byla angličtina vždy víceméně zaklínadlo, a protože jsme potkávali různé kapely a nikdy se nám čeština v hardcore nelíbila, tak jsme si řekli: Pojďme si to udělat tak, aby se nám to líbilo. Což byla na jednu stranu výzva. Na druhou stranu, když hrajeme převážnou část koncertů v Česku, tak si s námi starší věci zazpívá pár zarytých fanoušků, kdežto když je písnička v češtině, tak si ji lidi s námi zpívají, už když ji slyší třeba podruhé. Proto jsme chtěli udělat refrény takový, aby tomu tak bylo.

Byl to pro vás velký risk?

Tomáš: Z pohledu toho, co máme ztratit, to zas tak velký risk nebyl. (smích)

Vojta: Za celou naši existenci jsme udělali dvě písničky v češtině. Jedna byla bonus na desku "510" a druhá se stala součástí projektu "Hudba 100% mužů", kde metalové a hardcorové kapely předělávaly písně Osvobozeného divadla. Tam jsme samozřejmě češtinu ctili.

Jak se tvořilo česky?

Vojta: Jinak. Rozdíl je ve frázování a přízvuku, který je v češtině na poslední slabice. Klíč, kterým jsem postupoval, byl takový, že jsem si udělal zpěvovou linku v angličtině a poté jsem si na to napasoval česká slova tak, aby to v češtině znělo jako nafrázované anglicky. Na druhou stranu líp se mně tvoří v češtině, protože nejsem úplně zdatný angličtinář, ale spíš jsem bulharský angličtinář. (smích)

Radil ses s někým o českých textech?

Vojta: Že by někdo vyloženě radil, to ne, ale vzal jsem si inspiraci na jednu věc od neratovického hokejisty Horyho, který skládá básně. Dostal jsem se k jeho jedné básni, kterou jsem chtěl původně zhudebnit, ale nakonec jsem použil jen určité fragmenty a rozpracoval je dál. Kdybych se jí víc inspiroval, tak by to vedlo k vyzývání k masovým vraždám. (smích) Jedná se o jednu z nejbrutálnějších věcí na desce - "Vulk". Hudebně nám s tou samou písní vypomohl Filip Flusser z kapely Mr. Loco.

Jaké máte prvotní reakce od fanoušků?

Tomáš: Zatím dobrý. Uvidíme, co řeknou na festivalech, a podle toho poznáme, zda to byl dobrý krok.

Čekáte příliv nových fanoušků?

Oba: Příliv.

Vojta: Vždycky se ale střídá příliv s odlivem.

Tomáš: Čekáme příliv, protože i přes respekt k angličtině si takové písně moc lidí s námi nezazpívá. S češtinou jdeme fanouškům naproti.

Krkolomný název nové desky "Atrum Tremorandum" zní spíše jak zaklínadlo. Proč jste jej vybrali?

Tomáš: V češtině si rádi hrajeme se slovy a kolikrát jsou i vtipný, nebo aspoň nám to tak přijde. (smích) Název desky je znám jen interně v kapele. V průběhu jejích příprav nám vážně onemocněl kytarista a toto onemocnění mu už nedovoluje hrát s námi. V názvu je skryta pocta pro něj.

Vojta: Atrum znamená latinsky temnota. Tremorandum je vymyšlené slovo, kdy Tremor vyjadřuje třes (zdravotní omezení našeho kolegy) a Memorandum znamená dohoda. Aby toho nebylo málo, tak během příprav desky jsme každý v osobním životě zažívali nějaké svoje životní trable, které se do finální podoby otiskly.

Jste známí tím, že používáte netradiční nástroje. Které jste použili zde?

Tomáš: Ve "Vulku" jsou buzuki, mandolínu najdeš ve "Glen Fidich".

Pro hardcore jsou docela netypické. Proč je používáte?

Vojta: Sám mám rád, když koncert není furt stejný nářez od začátku do konce. Pro mě je to strašně ubíjející a my nechceme být jako ostatní, takže se snažíme naše desky i živé hraní dělat tak, aby set měl vývoj a neumlátil posluchače hned od začátku nářezem.

Líbilo se mi vaše tvrzení, že jste ze sebe na novou desku dali to nejhorší, co ve vás bylo… Většinou to bývá pravý opak.

Vojta: Hrajeme hardcore muziku a ta není o slunečných dnech a sladkých jahodách. Nejsme křesťanská kapela, proto zpíváme o bahnu.

Tomáš: I když jsme v pohodě, tak se uměle unášíme do depresí, abychom byli umělecky plodní. Tady je to o řvu a vnitřní rozervanosti.

Na svém kontě máte i sportovní hymny. Jak vznikly tyto spolupráce?

Tomáš: Dělali jsme pro český 4X, leteckou akrobatickou společnost a ultimátní zápasníky z Mladé Boleslavi. Spolupráce vznikly v rámci komunit, s lidmi, s kterými se známe. Vyloženě jen kluky z Mladé Boleslavi jsme předem neznali.

Chystá se nová hymna?

Tomáš: Hymna vysloveně ne, ale dohodli jsme se s partou Klasick Wheels, což parta kluků, která si otevřela stodolu, ve které mají happening centrum ohledně moto prostředí a klasických motorek.

Jaké adrenalinové sporty jsou vám blízké?

Oba: V létě jezdíme motorky, v zimě snowboardy.

Jak vnímáte současnou HC scénu oproti tomu, kdy jste začínali?

Tomáš: Posunula se technika a kapely jsou na strašně dobré úrovni. Za nás, když jsme byli mladí, hrálo pár kapel a všichni se znali. Dnes je mrtě kapel, které jsou dobré. Mají moderní vybavení, o kterém se nám ani nesnilo. Pro muziku je to jen a jen dobře. Na druhou stranu je toho ale moc, kdy promotéři nemají šanci vše naposlouchat a ztrácí se v tom.

Jsou nějaké kapely z té doby, které s vámi začínaly, ale už nehrají a chybí vám?

Tomáš: Mně je líto, že už nehrají kapely Mute Deafness a Worm. Pak je pár kapel, u kterých mi je líto, že ještě hrají. (smích)

Vojta: Měl jsem rád Kurtizány z 25. Avenue v původní sestavě se zpěvákem Simonem.

Vzpomenete se na nejbizarnější koncert?

Tomáš: Ve vězení, kde jsme hráli vězňům, kteří to měli vlastně za odměnu, přitom nesměli pařit a jen tam nehnutě seděli.

Vojta: Pak jsme měli exkurzi po věznici, kdy jsme se šli podívat na celu pro 16 lidí. V tu chvíli mi to připomínalo pavilón v zoo, kdy v jednu chvíli nebylo jasné, kdo si koho prohlíží. (smích) Nebo jsme hráli v obýváku ve squatu v Mnichově Hradišti.

Tomáš: Nebo v Klánovicích v Penzionu u Rohožníku na festivalu, kde jsme hráli před oblíbenou kapelou Keňa. Lidi po nás házeli kelímky, řvali: "Keňa, Keňa! Vypadněte!" My jsme měli sbaleno za rekordních dvanáct minut. Byl to jediný koncert za celou naši kariéru, který jsme nedohráli. Uzemnilo to naše očekávání, protože jsme měli den předtím boží vystoupení v Rock Café. Euforie trvala den, stačilo přejet k Rohožníku a bylo po všem. (smích)

A co nejbizarnější fanoušek?

Tomáš: Jednou za námi přijel chlap na traktoru a mával na nás zpoceným nátělníkem a jako jediný pařil v kotli na traktoru. (smích)

Vojta: Spíš se jednalo o bizarní pocit, kdy na ostravském koncertu byl v kotli beznohý fanoušek a měl dvě francouzské hole. Jednou na nás celý koncert soustavně hrozil a tou druhou držel rovnováhu. (smích)

Bude křest desky?

Tomáš: Zatím ne, v době vydání alba se nám zrakvil bubeník a roztříštil si patu. V ten moment jsme přestali domlouvat koncerty v řádech měsíců. Nakonec je to kratší, než jsme se zprvu obávali. Určitě něco většího plánujeme udělat na podzim letošního roku v Praze.