Jay Back, Sqeepo anebo prostě jenom Jaroslav Beck. Hudební skladatel, producent a zvukový designér, jehož práci slyšeli sta miliony lidí po celém světě. Dokonce i tady v Česku. Proč ho tedy nikdo nezná? Tady je příběh člověka, co si šel za svým snem a ne za sny těch druhých.

Narodil se v jihočeských Strakonicích jako obyčejný kluk, kterého to od mala instinktivně táhlo k hudbě. Svůj první velký zážitek prožil na technofestivalu v Roudnici, kam ho vzal kamarád. Víc než těšení na zážitek ho však jímal strach - bylo mu teprve patnáct a bál se, jestli ho tam vůbec pustí. To, co tam slyšel, ho uchvátilo a hned po návratu začal shánět svoje první, ještě páskové gramofony a desky.

Debut prodělal jako Jay Back v kulturáku ve Vimperku, začal hrát v klubech a komponoval svoje první věci. Cizí ho totiž rozčilovaly. Zároveň však s sebou ta doba přinesla další důležitý milník, který ho nasměroval úplně jiným směrem. Uvědomil si, že jeho doménou není melodie, ale rytmus a že víc než hudba ho fascinuje zvuk: "Mě prostě fascinovalo zkoušet brát do ruky různé věci a objevovat, co z toho vznikne. Vzal jsem šroubovák a hodiny jezdil po strunách." Od té doby věděl, že to je směr, kterým se chce ubírat.

Vášeň pro objevování nových věcí měl v sobě vždycky. Když se při studiích na plzeňské technice v roce 2012 dověděl o SAE Institute v Oxfordu, dojel do Prahy na letiště, koupil si last minute letenku do Londýna a letěl. Bez plánu, bez kontaktů a s lámanou angličtinou. Přistál, dojel do Oxfordu a zabušil na dveře. K jeho překvapení mu v pět odpoledne skutečně někdo otevřel. Vysvětlil mu, že se přijel podívat na ta jejich studia, že by tady strašně rád studoval zvukovou produkci. Prošli se po studiích, a protože jeho průvodce viděl, že Jaroslav stěží chápe všechno, co mu říká, zeptal se ho, jestli by mu mohl pustit nějakou svoji tvorbu. Vytáhl telefon a pustil mu několik svých aktuálních věcí. Dostal do ruky vizitku a přání dalšího shledání za dva měsíce. To prý začíná nový semestr. Celou ironii osudu jen podtrhuje, že se jednalo o ředitele a hledače talentů SAE Institutu.

Všechny podmínky splnil, nastoupil a začal pod pseudonymem Sqeepo trávit hodiny ve studiu. Podle vlastních slov vlastně tisíce hodin, které se mu měly záhy vyplatit. Na studiích ve vedlejší budově totiž pracoval Pavel Kacerle. Odborník na vizuální efekty, který si tou dobou dával zrovna dohromady vlastní portfolio z práce na filmu "Iron Man 3" a který se místo toho, aby si jako hudební podkres zvolil komerční hit, obrátil na krajana z Čech. Lžička, tužka, šroubovák - a je tu portfolio.

Z jedné z jeho dalších nočních ho o něco později vytrhla zpráva od člověka, který byl v té době největším producentem hudebních a zvukových efektů pro filmový a herní průmysl. Řeč je Charlesu Deenenovi. Ten zrovna sháněl někoho, kdo by mu zkomponoval hudbu k traileru na pokračování herní kultovky "Battlefield". "Musel jsem to položit, rozdýchat a pak jsem mu zavolal znova - že to beru." A uspěl. Dokončil studium v Londýně a téměř ihned se odstěhoval do L.A., aby tam mohl začít pracovat v týmu Blizzard Entertaiment - herního giganta, kde neplatí rozpočtová omezení a kde si na trailery k nejpopulárnějším titulům kupujete lístky do vyprodaného kina. Od té doby má na svém kontě mimo jiné hudební podkres trailerů k filmům, jako je třeba "Terminaror Genisys", "Star Wars - Síla se probouzí" nebo oceněný "StarCraft III - Legacy of the void".

Když ho člověk vidí mluvit, je z něj cítit pokora a vděk všem, kteří mu kdy pomohli. A právě to ho inspirovalo k založení vlastní společnosti, skrze kterou chce svůj úspěch převést do Česka. Jiskra a energie, která z něj srší, když o své práci začne mluvit, stojí za to vidět. Pokud máte zájem, posuďte sami - 5. května vystoupí Jaroslav na konferenci Glorious a 18. května přijal pozvání Socialbakers na Engage Prague. Na obou akcích řekne ze svého příběhu to, co se sem nevešlo, a popíše, jak bude znít zvuk budoucnosti.