Skupina Dorothy, které vévodí skvělá zpěvačka Dorothy Martin, se po dvou letech vrací s druhým studiovým albem "28 Days In The Valley". To vychází znovu pod vydavatelstvím Roc Nation, které založil americký rapper a producent Jay-Z. Čeká nás další porce skvělého rock'n'rollu?
8/10
Dorothy - 28 Days In The Valley
Skladby: Flawless, Who Do You Love, Pretty When You’re High, Mountain, Freedom, White Butterfly, 28 Days In The Valley, On My Knees, Black Tar & Nicotine, Philadelphia, Ain’t Our Time To Die, We Are STAARS, We Need Love
Vydáno: 16.3.2018
Celkový čas: 53:18
Vydavatel: Roc Nation
Debutová kolekce
"Rockisdead" z roku 2016 vyslala na svět jméno
Dorothy jako kometu. Nápaditá a dravá deska daleko přesáhla hranice rodného Los Angeles a dařilo se jí jak z komerčního hlediska, tak z pohledu kritiky. I tentokrát si je pod svá křídla vzalo vydavatelství Roc Nation. Pod jeho hlavičkou před dvěma lety vyšel i zmíněný debut.
Nějaké změny se v řadách Dorothy ale přece jen udály. A to zásadní. Kromě frontmanky Dorothy Martin nezůstal po personální stránce v kapele kámen na kameni. Zpěvačka s novou deskou představila totiž i zcela nový kvartet spoluhráčů. Novou tváří je také producentka
Linda Perry (
4 Non Blondes), která je společně s Dorothy podepsaná pod všemi skladbami.
Zatímco debut byl rock'n'rollovou jízdou bujarým životem Města andělů, druhé album je zamyšlenější a hudebně zemitější. Dorothy do svého rukopisu ještě více zakomponovali klasické
sedmdesátky a neopomněli ani na tradiční americký bluesrock. Skladby jsou tak pomalejší, ačkoliv drzost a dravost jim nechybí ani tentokrát. Neopomenutelný podíl na tom má pochopitelně dračice za mikrofonem, vlastnící úžasně zabarvený hlas.
Vůbec nejpůsobivější je úvodní singl "Flawless", který díky svému textu o partnerském rozchodu působí osobně až emotivně. Pouštní zvuk a kalifornské horko z lehce podladěných kytar přímo sálají a během poslechu vokálu se jen obtížně brání mrazení v zádech. Příjemně omamná je také poklidná pecka "Pretty When You’re High" s tvrdým bluesrockovým jádrem. S "Who Do You Love" na posluchače zase dýchne téměř
woodstockovská atmosféra. Na melancholickou vlnu hraje i závěrečná "We Need Love" reagující na nenávistnou atmosféru ve společnosti.
Dorothy mají oproti debutu blíže spíš k duchu
The Rolling Stones než k
Led Zeppelin. Ubyly tvrdší, svižnější kusy, které nahradil klasický rock s bluesovým ocáskem. Kapela působí dospěleji a vyzráleji i za cenu ztráty prvotní nadšenosti, která se s debuty neodmyslitelně pojí. Dorothy ale jdou tou nejlepší možnou cestou. Hrají poctivou hudbu a navíc s neochvějnou láskou.