Lucie Redlová zpívá spolu s kapelou Hm... píseň "Můj příběh". Plná Stará pekárna poslouchá a tančí a užívá si předposlední skladbu večera, tříhodinového dvojkoncertu Redlové a Hm... Návštěvníci klubu se už dávno před tím propojili s muzikanty a jako jeden organismus společně prožívají ten uvolněný hudební zážitek. Byl to fakt krásnej a silnej večer. Ale pojďme to vzít od začátku.

Před pár týdny, na Den sesterství, vyšla Redlové deska "Otázky". Sice je to jen třípísňové EP, ale i tak stojí za poslech. Jde o hodně osobní melancholické písně, v nichž se řeší hlavně rodinné vztahy. Tenhle koncert byl druhým ze tří křtů tohoto CD, ten poslední se odehraje 23. března ve Valašském Meziříčí v Tucan Café.

V Brně začínala Redlová svůj set už v 19 hodin. Někteří posluchači tak přicházeli ještě během prvních písní. Ten malý komorní klub s nízkým stropem je ale zabydlený velmi rychle, je výborně nazvučený a kapela odehrává svůj hodinový set svižně. Klasické skladby jako "Sběračky čaje", "Keby ja vedela", "Indiánská" nebo "Na Lhotách" jsou proloženy i třemi novými, na klávesy si zahostuje Ivo Cicvárek, vokály pomůžou umocnit kluci z Hm... Dojde k rychlému křtu a muzikantským legráckám (citace "With Or Without You" od U2) a najednou je tu přídavek a konec. Až člověka mrzí, že tu toho prostoru pro Lucku nebylo víc. Ale v deset musí být klid, a tak rychle uklidit nástroje a předat prostor Hm...

Ti sice novou desku zatím nemají (a ta připravovaná by se možná mohla jmenovat "Strukturovaný svetr"), ale zhudebněných básní, ať už od našich či světových klasiků, nebo od členů kapely (převážně tedy od Marka Doubravy) mají nepočítaně. Střídají jednu píseň za druhou, ať už ty pro dospělé nebo děti. Zazní třeba "Lovu zdar" nebo "Strejda Mára" a spousta dalších očekávaných, ale i neočekávaných věcí. A tak třeba pauzu, při níž si jde Filip Nebřenský pro pivo, vyplní Marek Doubrava nedvědovskými "Stánky" přecházejícími v píseň "Mamma Mia" od Abby.

A tyhle hudební legrácky prokládané obvyklým improvizovaným mluveným slovem vlastně vytvářejí domáckou atmosféru a podtrhují to, co lidi na kapele baví. Jejich přirozenou normálnost. Humor. Nadhled.

A možná i proto utíká čas s těmito hudebníky fakt rychle. Ty celkové tři hodiny, na které zvládnou Hm... spolu s Redlovou posluchače zaujmout a bavit, by klidně mohly být o hodinu delší a myslím, že by to posluchači bez problémů unesli. A to je tak jediná výtka, kterou lze k tomu čtvrtečnímu večeru mít.