Reklama

Depeche Mode - Songs Of Faith And Devotion

22.03.2018 11:00 - Jana Kloučková

Přesně před 25 lety Depeche Mode vydali desku "Songs Of Faith And Devotion", která znamenala zvrat pro ně i jejich příznivce. Neodlučitelný atribut s příměsí drog zásadně ovlivnil výsledný zvuk, podobu i prezentaci alba, nehledě na budoucnost celé formace.

Depeche Mode - Songs Of Faith An Devotion

Datum vydání: 22.3.1993
Producent: Flood
Skladby: I Feel You, Walking In My Shoes, Condemnation, Mercy In You, Judas, In Your Room, Get Right With Me, Rush, One Caress, Higher Love

Depeche Mode - SOFAD
Písně víry a oddanosti vznikaly v těžkých podmínkách - lidských, a tím pádem i pracovních. Mezi jednotlivými členy Depeche Mode probíhala regulérní ponorková nemoc. Atmosféra houstla, spolupráce takřka nefungovala, nahrávalo se víceméně odděleně a na více místech Evropy (Madrid, Hamburk, Londýn). Jak je ale obecně známo, v absolutní spokojenosti a pohodě se významná díla nezrodí. Nadčasová experimentální nahrávka "Songs Of Faith And Devotion" (zkráceně "SOFAD") si tak pochopitelně vyžádala své oběti - narůstající závislost Davea Gahana na heroinu, Martina Gora na alkoholu, deprese Andyho Fletchera a odchod Alana Wildera.

Po stránce hudební se muzikanti vydali nečekanou cestou. Nekráčeli ve šlépějích osvědčeného klenotu "Violator" (1990), ale začali experimentovat, přičemž výrazně přitvrdili. Do své elektronické hudby přidali řízný zvuk elektrické kytary, což bylo ve spojitosti s elektronickou hudbou věcí nevídanou. Album "SOFAD" nepřipomínalo ani "Violator" a skoro ani samotnou původní formaci. Ohánělo se rockovým feelingem, a dokonce prvky čím dál populárnějšího grunge.

Depeche Mode - SOFAD
Změna pochopitelně zasáhla řadu příznivců, kteří se se starými dobrými Depešáky najednou nemohli identifikovat. Prvním zásahem byl v polovině února roku 1993 singl "I Feel You", který album s počátečním nepříjemným zvukem zároveň i otevírá. Skladba se v britském žebříčku vyšplhala na osmé místo a poté už jen padala dolů, přesto je zásadním mezníkem v historii formace.

Osmá řadovka je zcela konzistentním dílem s výjimečně dvěma rovnocennými vrcholy. První přichází hned při druhé položce, hymnické "Walking In My Shoes", druhý s perfektně gradující závislou "In Your Room". Oba songy se staly rovněž singly, pouze "In Your Room" v podobě Zephyr Mixu, jenž se však atmosféře albové verze nikdy nepřiblížil.

Zajímavou částí alba je i zatím nezmíněný singl "Condemnation", nesoucí se v duchu gospelové hudby. Skladba však vždy působila rozpačitě, a to nejen na albu, nýbrž i v kontextu celé diskografie. Paradoxně je ale Gahanem označována za jeho nejoblíbenější vůbec. Možná pro svoji jinakost či pro snahu vytěžit v ní z hlasového fondu maximum.

Depeche Mode - SOFAD
Při zpětném pohledu na desku je slovo maximum dosti příznačné. Členové skupiny se zmítali v nejtemnějším období, které ovšem přineslo desku, ze které se čerpá dodnes. Nelze opomenout ani výborné "Rush", "Mercy In You", magickou "Higher Love", klasické goreoviny "Judas" a "One Caress", s áčky rovnocenná béčka "My Joy", "Death's Door", popřípadě Devotional Tour s rekordním počtem zastávek. To celé podpořeno Gahanovou image rockového Ježíše a vizuálním zpracováním alba v klipech i na turné. Tento aspekt s přehledem zajistil regulérní pátý člen skupiny, holandský fotograf a režisér Anton Corbijn, se kterým formace udržuje spolupráci dodnes.

Ve zlých časech se nakonec dalo vytěžit i ze závislostí. Právě závislosti jakéhokoliv druhu, v podobě slabostí a důsledků, se nejen tady stávaly zaručeným zdrojem textů. Pomyslné vystřízlivění a následné znovuzrození skupiny nastalo až během příštího období "Ultra" (1997). I to se ale nejdříve muselo přenést přes klinickou smrt Davida Gahana.

Velikost nahrávky "SOFAD" byla po vrcholném, avšak odlišném předchůdci "Violator" stěží přijatelná, nikdy příště se však už nic takového neopakovalo. Neúnosná situace uvnitř skupiny zapříčinila odchod zdánlivě nenápadného, přesto zásadně důležitého člena, mistra zvuku Alana Wildera. Písně víry a oddanosti tak uzavírají umělecky nejzdařilejší éru britských hudebníků, která regulérně započala při desce "Black Celebration" (1986). Jde o mimořádně silné album, které vyniká svým příběhem, ale předně svými nespornými hudebními kvalitami. I dnes by si zaslolužilo hodnocení 10/10.


Reklama

NÁZORY

Vložit názor

Povinné položky jsou označeny hvězdičkou. E-mail je třeba pouze pokud budete chtít zasílat reakce a nebude zveřejněn.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova musicserver
Bez správné odpovědi na tuto otázku nebude názor přidán.

  • Skvěle napsáno. (Michal, 22.03.2018 14:30) Reagovat

    Musicserver moc mile překvapil. Tleskám.

  • Krásný článek. Moc za něj děkuji.... (Michal, 22.03.2018 15:06) Reagovat

    Krásný článek. Moc za něj děkuji.

  • Hezký ohlédnutí. V době vydání jsem byl jedn... (Anonym, 22.03.2018 16:00) Reagovat

    Hezký ohlédnutí. V době vydání jsem byl jedním z těch šokovaných fanoušků, kteří si k SOFAD hledali obtížně cestu. Ale nakonec jsem za to rozšíření hudebních obzorů rád. Další alba sice obsahovala vždy aspoň jednu hitovku a pár pozoruhodných skladeb, ale jako celek už takove kompaktní kvality nedosahuje žádné. Ale i za ně jsem rád... "depešákem" se člověk rodí... Nejde jím přestat být. Díky za článek

    • Re: Hezký ohlédnutí. V době vydání jsem byl jedn... (Anonym, 23.03.2018 08:29) Reagovat

      krasne si to napisal❤️

  • Kouzlo Depeche Mode (Dangerous, 22.03.2018 17:45) Reagovat

    A v tom je přesně kouzlo Depeche Mode, udělat desku podle sebe a klidně se nechat strhat kritikou i fanoušky, a jen se usmívat pod vousy: "však vy časem pochopíte".
    Album Songs Of Faith And Devotion nejprve dobylo první pozici v Británii i v USA, a potom i srdce fanoušků. Těm, kteří jej neznají bych rád doporučil skladbu Rush. To jsou Depeche v plné své kráse...

Reklama

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY