Když hrajete teprve druhou písničku a fanoušci před posledním refrénem ryčí nedočkavostí, jak se na něj těší, děláte asi něco dobře. Docela pěkně zaplněné Rock Café na českou koncertní premiéru v Berlíně usazených muzikantů čekalo dlouho, ještě déle ale čekali samotní Mighty Oaks. Jak jásajícím fanouškům prozradil frontman Ian Hopper, Prahu má upřímně rád a už dlouhá léta do ní pravidelně jezdí se ženou a dětmi jako turista, za vůbec první příležitost si v ní i zahrát byl proto vážně vděčný.

Vzájemné sympatie mezi ním a publikem byly cítit více než jindy. A protože už na Rock im Parku před dvěma lety kapela ukázala, že hudebně se ani mezi řadou hvězdnějších interpretů neztratí, tudíž tím v Praze nepřekvapila, bylo příjemné vidět, že i vůči svým fanouškům dokáže působit sympaticky a pokorně. A za to jí můžeme připsat další body k dobru.

V označení hudby, jakou pánové hrají, se nejčastěji setkáte s termínem indie-folk, pravdou ale je, že je to jedna z těch kapel, která zní naživo o dost jinak a také lépe než z desky, a třeba "Be With You Always" už pánové přiznaně hrají ve vylepšené verzi.

Různé úkroky stranou jsou ale u nich na denním pořádku, a jelikož mají muzikanti k dispozici nad rámec běžných nástrojů i housle nebo klavír, není pro ně problém udělat ze skladby "Burn" neuvěřitelně pohodovou, klidnou věc se sametově něžným vokálem, při jejímž poslechu si připadáte jako prací prášek z reklamy, který padá do hebkých nadýchaných peřin. A že se po pár minutách v baladě "You Saved My Soul" změní v rozeskákaný irský hospodský šraml, načež se pak sejdou u jednoho mikrofonu a synchronizovanými vícehlasy dají dohromady "One Shot", to už je jen takový bonus navíc.

Mighty Oaks jsou totiž naživo skvělí. A bylo by fantastické, kdyby se všichni návštěvníci podělili o své nadšení i se svými kamarády a vzali je příště s sebou, protože když se z autorů desek "Howl" a "Dreamers" za čas stane vyhledávaná koncertní atrakce, budeme za to všichni jedině rádi.