Je strašně moc lidí, kteří se o to snaží a jen velmi málo z nich to zvládlo. Co? Přece oprostit se jako muzikant od hudebního žánru, s nímž si vás fanoušci spojují a být úplně stejně úspěšní i v nějakém jiném. Damon Albarn to dokázal a po gigantickém úspěchu s britpopovými Blur v devadesátých letech a občasných pozdějších reunionech paralelně s Jamiem Hewlettem rozjel virtuální kapelu Gorillaz, v níž své experimentování s hip hopem, trip hopem a dalšími škatulkami dostal až do hal. Kromě toho ale zvládl dát dohromady superkapely The Good, The Bad & The Queen a také Rocket Juice & The Moon. Aby toho nebylo málo, stal se také hlavním propagátorem hudby z Mali. Pokračovat by se dalo ještě dlouho. Je to prostě génius naší doby, globální ikona a všeuměl, bez něhož by současná i budoucí hudební scéna vypadala úplně jinak. A přesto v Praze nebylo vyprodáno.

Vysočanská O2 arena bohužel musela zůstat v nejvyšším patře uzavřená a ani v jejím zbytku nebylo tolik lidí, aby to působilo alespoň trochu pěkně. Je to obrovská škoda, tím spíš, když přihlédneme k tomu, jak neuvěřitelně vzácné hudební specialitě mohli být fanoušci přítomni, že v okolních státech bylo mnohdy plno a navíc ještě v den premiérového českého vystoupení médii proběhla zpráva, že Leoš Mareš O2 arenu vyprodal za pár hodin a přidává druhý koncert. Na to už nemusíte být ani fanoušky Gorillaz, abyste se chytili za hlavu a vzpomněli si na známé české přísloví o perlách a sviních. Nic proti populárnímu moderátorovi, ale vždyť to je vážně šílenost. Copak všem těm příznívcům Kanye Westa, Eminema, Daft Punk, Maroon 5 a všech ostatních, kteří u nás ještě nikdy nehráli, nedochází, že bez podpory přesně takových koncertů, jakými byli Gorillaz, se u nás současné a kvalitní muziky ve velkých halách nikdy nedočkají?

Už ale dost o návštěvnosti. Koncert jako takový byl samozřejmě skvělý, nic jiného se ale ani nečekalo. V jeho úvodu se Albarn rozjížděl pozvolna a sázel spíše na hloubavější, triphopové kousky. Jeho zpěv byl tradičně spíše takovým flegmatickým povídáním, skoro bychom mohli říci, že šlo až o znuděnou deklamaci toho, jak moc má devětačtyřicetiletý umělec vše na háku. To ale vůbec není výtka, protože na takové náladě je postavena celá řada skladeb od Gorillaz a bylo jen potřeba, aby se na podobnou vlnu naladilo i publikum. To reagovalo v prvních skladbách spíše chladně a jen zvědavě sledovalo pódium, které bylo tvořeno jasně nasvíceným zpěvákem, ve stínech úmyslně skrytou kapelou se sboristy a velkou projekcí, na níž se nejčastěji objevovaly animované videoklipy doprovázející odpovídající singly.

První zlom nastal u hitů "Saturn Barz" a hlavně "19-2000", které diváky probraly z houpavé atmosféry k akci, ale i vzpomínání na nastupující pubertu v roce 2001, kdy půlka školy zpívala "Ájem hepn, áj fílím dám ajam šušájn," protože tehdy ještě nikdo pořádně neuměl anglicky, a když text nebyl v Bravíčku, tak jste ho prostě neměli a jen odposlouchávali z kazet.

Nastupující gradaci podpořili také rappeři Pos + Dave v následující "Superfast Jellyfish", ještě o něco lépe to pak zvládl i expresivně vystupující Peven Everett, který si hit "Strobelite" z novinky "Humanz" dal s takovou chutí, že už tancovaly i tribuny. Damon Albarn v nástolené párty pokračoval s písní "Andromeda" a apokalypticky běsnící "Sex Murder Party", v níž mu sekundovali další hosté - Zebra Katz a Jamie Principle.

Tou dobou už patřičně rozparáděný frontman si ve "Stylo" vzpomněl na již zemřelého Bobbyho Womacka, který s ním v singlu opatřeném klipem s Brucem Willisem zpívá, a směrem ke kruhové obrazovce, na níž byl promítán jeho obraz, poslal vzdušný polibek. Jeden z největších hitů formace, tedy "Clint Eastwood", hlavní část večera uzavřel.

Před přídavkem se zpěvák, který si během hodiny a půl zahrál i na kytaru, klávesy a foukací piano pochlubil, že má od včerejšího koncertu v Budapešti pořádnou kocovinu, ale že mu ji čeští fanoušci pomohli překonat. Mimo jiné následně zazněl také megahit "Feel Good Inc.", který svými úvodními tóny a nezapomenutelným smíchem odpálil takovou bombu euforie v publiku, že hala málem spadla. K úplné dokonalosti už pak jen chybělo závěrečné, lehce gospelové číslo vyměnit za absentující "Dare", které by rozjeté publikum ještě více podpořilo v nastoleném trendu, ale i tak to byl bezpochyby jeden z nejlepších a nejnezapomenutelnějších koncertů letošního roku.