Jak vzpomínáte na svoje začátky?

Začínala jsem s hraním na ulici, na to ale nerada vzpomínám, protože mi byla zima a měla jsem hlad. Na harmoniku jsem začala hrát, když mi bylo sedmadvacet. Zuzka Navarová mi tenkrát říkala, že viděla harmoniku v nějakém obchodě, že se jí hrozně líbí, že si ji ale nekoupí, protože by ji neunesla, tak ať si ji koupím já. Tak jsem si ji šla koupit. Přitom jsem si tenkrát zařizovala byt, šetřila jsem na židle, a místo nich jsem si koupila harmoniku. (smích) Volala jsem pak tátovi s tím, aby hádal, co jsem si koupila, a on že židle. Kápla jsem božskou. Chvíli bylo ticho a pak mi řekl, že jestli se na ni nenaučím hrát, můžu aspoň sedět na jejím futrálu. Ale já ji koupila samotnou bez futrálu. Na to mi řekl, že se teda na ni musím naučit hrát. A tak jsem se to naučila. (úsměv)

Přijdete mi jako ženská verze Jaromíra Nohavici. Nenapadlo vás někdy spojit své síly?

A není to tak, že by on byl chlapská verze Radůzy? (smích) Ale je fakt, že tu byl dřív.(smích) Už jsme se potkali na projektu "Příběhy písní", což byly staré trampské písničky, které jsme zpívali s Wabim Daňkem. Přetextovávala jsem nějaké starší americké tradicionály a na desce zpíval i Jaromír Nohavica. Spíš se míjíme, zatím jsme se přímo u nějaké spolupráce nesešli. Ale není to tak, že bychom se sobě vyhýbali, jen to zatím nějak nevyplynulo. Ale není všem dnům konec.

Jdete z extrému do extrému - předtím jste měla album o válečných konfliktech "Marathon", nyní jste vydala vánoční album s pozitivní energií "Studna v poušti". Čím to?

Měla jsem trable v životě, tak jsem se chtěla obklopit hezkými věcmi, proto jsem si napsala hezké písničky, abych si vytvořila svůj svět, kde mi bude dobře. Utíkala jsem do světa dětství a napsala jsem si koledy. Hudbu beru vždy jako svoji psychoterapii, jelikož nejsem nikterak výjimečná a mám stejné problémy jako ostatní lidi. Písničky píšu hlavně pro sebe o tom, co mě trápí, a o tom, co jsem prožila.

Jak dlouho jste měla myšlenku natočit vánoční album?

Ani dlouho ne, vždycky když mě něco napadne, hned to realizuju, protože mě v další sekundě napadne něco jiného, co bych chtěla udělat. Takže se snažím udělat věci co nejrychleji poté, co mě napadnou. Písničky na album jsem tak napsala strašně rychle.

Někteří lidé vnímají vánoční alba skepticky a berou je jako klišé. Jak jste k tomu přistupovala vy? Chtěla jste se co nejvíce přiblížit klasickým vánočním koledám?

Je tam ozvuk lidových koled, protože jsem jimi žila celé dětství, dále vlivy trampských písní, lidovek a písní Karla Hašlera. Názvuk slovanských písní/melodií je slyšet v každé mé písničce. Pokud jde o texty, je mi lidová tvořivost velmi blízká. Tak moc, že mě nenapadlo vůbec se nad tím nějak zamýšlet. Přemýšlela jsem, aby to nebylo stále smutné či veselé a aby tam byly všechny typy písniček, které znám a mám ráda na Vánocích. Co mě těší, že se lidi ozývají, že to chtějí zpívat. Mně by se nejvíc líbilo, kdyby nějaká z těch písniček zlidověla tak, že by se zapomnělo na to, že jsem ji napsala já. "Madonu a Botticelliho" nebo "Studnu v poušti" už nyní hrajeme v repertoáru, protože se nejedná o klasické vánoční písně.

S kým jste spolupracovala na albu?

Texty jsem psala všechny já. Pokud jde o muziku, podělila jsem se s Josefem Štěpánkem, který se mnou hraje na kytaru a zhudebnil mé dva texty, jeden text mi zhudebnila kamarádka Jana Vöröšová, se kterou se známe od konzervatoře a spolupracovala se mnou na muzice k filmu "Tenkrát v ráji".

Na desce zpíváte pro mě v netradiční poloze, gospelu. Byla to vaše premiéra?

Byla. (úsměv) Když jsem si vzala všechny typy vánočních písní, tak mi byl tento přístup velmi sympatický. Je živelnější, přímočařejší a velmi radostný. Spolupracovali jsme na nich s Josefínou Žampovou, která dala dohromady sbor a nacvičila to s ním.

Kdo dělal vizuál alba?

Jakub Čermák, nadaný básník a písničkář, který kromě toho dělá i animované videoklipy a grafiku. Úvodní obrázek pak namaloval náš kamarád Vladislav Klusáček. Originál visí někde v galerii ve Švýcarsku a jmenuje se "Cestou do Betléma".

Na přelomu loňského roku jste měla celkem těžké období. Mělo to vliv na nahrávání desky?

Narušilo to celý proces. Natočili jsme základy, potom jsem to nemohla zazpívat, protože jsem přišla o hlas. Leželo to asi rok u ledu. Potom jsme museli některé základy přetočit, protože se mi hlas změnil a nefungovalo to. Období, kdy jsem nemohla promluvit, trvalo asi tři čtvrtě roku. Bylo to strašný, nemohla jsem mluvit ani s dětmi. V tu chvíli jsem si myslela, že se hlas nikdy nevrátí úplně. Připadalo mi, jako kdybych se učila žít bez ruky. Přišla jsem o podstatnou část svojí osobnosti a fakt to nebylo hezký.

Chytnu se názvu desky. Co je pro vás studnou v poušti?

Děti.

Jaký vztah máte k Vánocům?

Kladný, na Vánoce se vždy těším, letos poprvé děti ohlásily, že už opravdu na Ježíška nevěří, že chtějí také obdarovávat, takže budeme vyrábět. (smích) Syn začal chodit do kroužku mladý kutil, takže očekávám záplavu dřevěných hraček pod stromeček.(smích) U stromečku si zazpíváme koledy, navíc dcerka před dvěma lety začala hrát na klavír, tak to budeme mít i s jejím doprovodem.

Udržujete nějakou vánoční tradici?

V listopadu začínáme péct perníčky, pečeme je každý víkend, až napečeme asi šest várek… a pod stromeček nám zbydou tak tři perníčky. (smích) Kvůli tomu, že jsem bezlepková, jsem to omezila jen na perníčky, abych neměla doma oblaka mouky, a o zbylé cukroví poprosím kamarádky, aby upekly mističku navíc, aby měly děti vanilkové rohlíčky a další cukroví, které já nemůžu.

Krom nové desky jedete k tomu všemu turné. Na co se můžou fanoušci těšit?

Nikdy nejezdím turné k dané desce, koncertuji stále. Vždy hraji staré písničky s písničkami z aktuální desky a s písničkami z budoucí desky. Je to směsice nových a starých věcí.

Písničky máte procítěné. Na co myslíte při jejich zpívání na koncertech?

Při koncertech nemyslím na nic, naopak v ten moment ani nevím, co hraju a co zpívám. Proto nemám třeba ráda, když mě lidi fotí, protože mě vyruší i cvaknutí foťáku. V ten moment se proberu a nevím vůbec nic. Udělám chybu, spletu text…

Ve středu 15. 11. bude mít deska křest. Kdo ji pokřtí?

Budeme ji křtít v Music Pointu v Supraphonu, ale zatím nevím, kdo bude kmotrem. Vždy jsem to dělala tak, že mi ji pokřtil fanoušek z publika, který se toho chtěl zhostit, takže ještě uvidíme, jak to nakonec dopadne. (úsměv)

Kdy máte v plánu vydat další album?

Na jaře. Už vím, jak se bude jmenovat, ale zatím to neprozradím. Už mám k němu všechny písničky a bude k tomu knížka, kterou mám také napsanou. Těším se, bude s indiánskou tematikou.

Na jakém nejzajímavějším místě jste vystupovala?

Zajímavé to bylo ve vojenských kasárnách, kde na mě vojáci velmi rozpustile pokřikovali. To mi bylo osmnáct a vystupovala jsem s Nerezem.

Jak jste to ustála?

Odpovídala jsem ještě rozpustileji. (smích)

Děláváte i scénickou hudbu. Pracujete aktuálně na nějaké?

Dělám muziku pro Mladou Boleslav k divadelnímu představení o sv. Václavovi a sv. Vojtěchovi. Bude to i s písničkami, takže je na tom ještě dost práce. SOČR si řekl o celovečerní program, takže teď na něm pracuji, chci, aby to byl melodram. Vybrala jsem si jednu povídku z "Marathonu" o Anitě Garibaldi. Jeden herec k tomu bude číst text, bude se zpívat, SOČR to celé bude doprovázet a dva tanečníci do toho tančit. Výsledek bude k vidění 3. prosince příštího roku ve Foru Karlín.

Pracujete kromě toho všeho ještě na něčem?

Psala jsem písničky pro Lucii Bílou, Karla Gotta či Hanu Zagorovou, krom toho jsem se vrátila do školních škamen a učím se psát noty na počítači.