14.11.2017 16:00 - Jiří V. Matýsek | foto: facebook interpreta
Marilyn Manson je umělcem, který si vydobyl své renomé na základě šokujících performancí i nesmlouvavé kritiky současného světa. Na svém kontě má ale také řadu coverů jiných interpretů, přičemž některé jsou možná známější než zpěvákovy vlastní songy. Pojďme se podívat na deset nejpozoruhodnějších.
Song, který Mansona představil světu... a zároveň zadupal do země originál od
Eurythmics. Kombinace vyostřených, tvrdých pasáží s temnotou nasáklým vybrnkáváným intrem, které posluchače napíná k prasknutí, a specifickým Mansonovým vokálním projevem. A navrch bizarně groteskní klip. Co více psát? Nadčasová klasika.
Jak si s přímočarým hard-rock'n'rollem australských legend poradil
Marilyn Manson, natočivší skladbu na soundtrack k filmu "Detroit Rock City"? Po svém, jak jinak. Spojil dohromady výrazně elektronické až techno sloky s industriálně metalovým refrénem. Chvilku trvá, než se skladba otevře a posluchači dojde, co vlastně poslouchá, nakonec je to ale dost typická
mansonovština a více než obstojný, byť nepříliš známý, cover.
Tady se Manson ocitnul v těžké konkurenci. Samotný originál je nestárnoucí klasikou, dva roky před Mansonem představil svou niternou verzi
Johnny Cash. Co na to Marilyn? Skladbu použil jako kritiku vzhlížení k modlám obecně (na stejné lodi se zde ocitají Gándhí, Kennedy i Stalin) a samozřejmě ji zabalil do industriálně metalového hávu, který vleče kupředu všeobecně známý riff.
Německá groteska třicátých let, kabaret,
Kurt Vile, Bertold Brecht - inspirace, kterou se Manson nikdy netajil. Vrcholně to ukazuje tato skladba, která je nedělitelně spojena s jejím živým provedením. Jen klavír (a dvě bizarní hudebnice) a zpěvák. Nic víc, čistá jednoduchost se snoubí s vrcholnou působivostí. A navíc se k teutonské bizarnosti připojuje i psychedelie
The Doors. Silné.
Někdy prostě platí, že cover lepší originálu. Původní "Tainted Love" od
Soft Cell je dítětem své doby. Přeslazený synth-pop s čistými vokály a melodiemi, které létají nahoru a dolů. Soft Cell by měli Mansonovi poděkovat - je to on, který jejich skladbě zajistil nesmrtelnost (a určitě přidal i pár tisícovek zhlédnutí na YouTube). Mansonova bizarnost i výrazné přitvrzení přidaly "Tainted Love" onen chybějící drive a objevily ve skladbě to skryté, o čemž možná ani její tvůrci nevěděli.
Suicide is Painless (Johnny Madel) |
Pozapomenuté skladbě z původního filmového "M*A*S*He" vdechl Manson atmosféru, která původní ironickou kytarovou písničku vrhla do hlubokých tenat temnoty. Pomalá, jen idustiriálními ruchy doprovázaná, se spíše recitovaným než zpívaným textem. Přístup, který prozrazuje dávný vliv
Trenta Reznora, byť cesty těchto dvou osobností už se dávno rozešly. Skutečně - ideální doprovod k sebevraždě.
The Doors už tu jednou byli, ale místo v tomto článku má bezesporu i "Five to One". Tu
Marilyn Manson uchopil přesně ve svém duchu. Jeho verze je tvrdá, metalová, vyřvávaná do posledního tónu. Přesto jsou v ní The Doors jasně slyšet - možná je to atmosféra, možná je to kytarové sólo Johnnyho 5. A vůbec nic proti Jimu Morrisonovi a jeho partě, ale takhle přitvrzený riff "Five To One" vyloženě sluší.
Šok, grotesknost, anti-společenskost - to jsou hlavní atributy Marilyna Mansona. Ale umí to i bez nich - jak jasně ukazuje cover "Working Class Hero", původně od
Johna Lennona. Tady zpěvák klade důraz na text, který je sám o sobě dostatečně výmluvný. Jako plus budiž brán fakt, že Manson skladbě přidává notnou porci energie, která Lennonovi přece jen trochu scházela.
David Bowie a
Marilyn Manson jsou osobnosti, které jsou si v mnohém blízké. Pravděpodobně by druhý bez prvního asi nebyl ani takový, jak ho dnes známe. Cover "Golden Years" je ale na Mansona v podstatě uměřený. Jako by úcta k Bowieho velikosti bránila víc do písně vrtat (ostatně podobně se stalo i u "Heroes", kterou si podali tvrďáci
Motörhead). Ale i přesto, že je to
spíše jen Bowie s hlasem Marilyna Mansona (s obroušeným sedmdesátkovým funky přístupem a hutnější rytmickou aktualizací), stále je to solidní skladba, která si v tomto výčtu své místo zaslouží.
I Put A Spell On You (Screamin' Jay Hawkins) |
Skladba "I Put a Spell On You" je bluesovým songem Screamin' Jay Hawkinse, který proslavili svou dlouhou verzí
Creedence Clearwater Revival. Manson píseň nahrál na svoje první EP, které vyšlo v roce 1995. Magická, zaklínačská atmosféra společně s temným rytmickým podkladem připomínajícím vzdálené bubny v africkém pralese - to je přesně to, co s Mansonovým stylem dokonale konvenovalo.
A legrácka na závěr: Když byl v roce 2006 znovuvydán soudtrack Dannyho Elfmana k Burtonově "Noční můře před Vánoci", nebylo na světě vhodnější osoby, která by mohla natočit novou verzi písničky "This Is Halloween". Muzikálový styl, Manson hrající si s hlasy a výrazy a navrch kouzelně bizarní klip. Nádhera.
Je docela dobře možné, že některou z těchto coververzí
Marilyn Manson zahraje i 19. listopadu v Praze, kdy vystoupí v Malé sportovní hale, vstupenky
koupíte třeba zde.
