Queens Of The Stone Age si na své předposlední desce "...Like Clockwork" hráli jak s temnotou, tak s formou, a jejich typicky přímočarý rock 'n' roll tak šel trochu stranou. Od jejich první americké albové jedničky ale uplynuly už dlouhé čtyři roky, během nichž se udála řada zásadních událostí, které ovlivnily jejího nástupce. Tak především se část kapely v čele s Joshem Hommem podílela na poslední desce Iggyho Popa "Post Pop Depression", což se na novince promítnout muselo. Kromě toho Josh nahrával s Lady Gaga, díky čemuž našel společnou řeč s producentem Markem Ronsonem, kterého nakonec přizval, aby novinku Queens produkoval. Co je ale v jejich táboře zásadní změnou, po letech se ustálila sestava, čímž snad poprvé působí jako jednotné těleso. A na zvuku sedmého studiového alba "Villains" je to znát.

Každý máme svým způsobem nějaké démony, ale ti Joshovi vždy měli zásadní vliv na jeho tvorbu. Jenže zatímco na "...Like Clockwork" se vyrovnával s vlastní smrtelností, na "Villains" se svými démony chce tančit. Sehranost celého tělesa společně s Markem Ronsonem na producentském křesle přineslo energický proud, který se naplno rozjede hned v úvodní "Feet Don't Fail Me" a jehož síla se udrží až do závěrečné "Villains of Circumstance". Ač má Mark Ronson vetšinou prsty v popové produkci, nečekejte, že by pod jeho vedením byli Queens méně tvrdší, divní či ambiciózní. To spíš všechny tyto své kvality naplno rozvíjejí.

Vezměte si například "Domesticated Animals", na které lze krásně popsat atmosféru celého alba. Má totiž všechny správné ingredience - hutnou basovou kytaru, úderné bicí, zlověstné tleskání, drtivé kytarové riffy, apokalyptické sbory a to vše zastřešené Joshovým vokálním projevem znějícím stejně cool jako před dvaceti lety. Je zřejmé, že hlavním kormidelníkem i nadále zůstává právě Josh. Mark Ronson jej ale skvěle produkčně doplňuje a bravurně spojuje studiové fígly ze sedmdesátek s moderními efekty (což byla koneckonců vždy jeho hlavní přednost).

Jak už bylo napsáno výše, velkou inspirací byla spolupráce s Iggym Popem. Zásadnější se ale spíš jeví vlivy Davida Bowieho, který Iggyho zásadní nahrávky produkoval. Skladby "Feet Don't Fail Me", "Hideway" nebo již zmíněná "Domesticated Animals" zní jako outtakes ze slavného berlínského období legendárních muzikantů. Prvně jmenovaná nahrávku otevírá ve velkém stylu za zvuku synťáku, který jako by vypadl ze soundtracku k prvním dvěma "Terminátorům" a s textem vystihujícím současné myšlenkové rozpoložení frontmana kapely: "Život je těžký, proto nikdo nepřežije / Ale jsem starší, než jsem myslel, že budu / Nezklamte mě, nohy, musím pokračovat." Joshe zkrátka momentálně život baví příliš na to, aby si vůbec připouštěl myšlenky na konec. Což dává smysl v návaznosti na události, které předcházely vydání alba "...Like Clockwork".

Deska jako taková nemá vyloženě slabé místo. Píseň "The Way You Used to Do" byla dobře zvolena jako pilotní singl, protože je nakažlivá a její taneční rytmus vás nenechá v klidu. Zkusme ji popsat jako robotickou boogie. Oproti tomu ve výtečné "Fortress" Queens ukazují, že umí i zvážnět. Skladba je nejspíše mířena na Joshovy potomky - vzkazuje jim, ať se nezaleknou žádných životních překážek, ale jestli přece jen budou mít nějaký zásadní problém, vždy tam pro ně bude. Pokud by vám skladba přišla až moc uhlazená, vězte, že hned následující "Head Like a Haunted House" vás vrátí zpět do rockového pekla.

Queens Of The Stone Age na "Villains" ukazují stárnoucím hudebníkům, jak lze i po letech působení natočit energickou, nadupanou nahrávku. Stačí bavit sebe sama a tím bavit i ostatní. Zrovna Queens jsou i po dvaceti letech stále výbornou rockovou formací, která jednoduše nechce zestárnout!