Kde jsou ty časy, kdy "Toccata And Fugue In D Minor" v technopopové úpravě (to se psal rok 1995) slavila úspěchy nejenom v evropských žebříčcích. Neméně dobře se dařilo i debutovému albu "The Violin Player", které přineslo svěží vzduch, rozruch v hitparádách a hravé houslové party. Vanessa-Mae se narodila s talentem, který vštěpila do svých alb "Storm" (1997) nebo "Subject To Change" (2001). Mezi popově laděná alba stihla vklínit nahrávky s vážnou hudbou, jmenovitě "The Classical Album 1", "The Original Four Seasons And The Devil's Trill Sonata" a "China Girl (The Classical Album 2)". Sedmý rok po debutu tu je výběr toho nejlepšího s prostým názvem "The Best Of", který předznamenal singl "Art Of War".

Na albu nehledejte jenom singlové skladby ("Toccata And Fugue In D Minor", "I Feel Love", "Destiny", "White Bird", atd.), ale taktéž i ukázky z alb, které nebyly prezentovány na rozhlasových stanicí nějakými hity. V tomto případě se jedná spíše o ukázky z vážněji laděných alb. Vanessa-Mae je divoška, ďáblík, její koncerty jsou nabité energií a i u nás jsme měli možnost okusit její kouzlo i naživo. Svůj hudební nástroj zvládá s bravurou a nedělá jí problém sem tam proběhnout pódiem, zajásat a vyloudit ze sebe nějaký ten vokál. Singlové hity, které jsou většinou protkané tanečními beaty, pěkně šlapou. Není se tedy čemu divit, že "Toccata And Fugue In D Minor" nebo "Destiny" přinesly Vanesse takový úspěch. Občas se koukla i po nějaké starší záležitosti, kterou přepracovala k obrazu svému, ať už se na této kompilaci jedná o starý skotský tradicionál "I'm A-Doun For Lack O'Johnnie (A Little Scottish Fantasy)" nebo popovku ze zpěvníku Donny Summer "I Feel Love". Vždy dokáže zamontovat kousek svého já a dokážete ji rozpoznat. Jediná novinka "Art Of War" jde ve šlépějích prvotiny "Toccata And Fugue In D Minor", zpočátku to jen zabublá a potom světe div se, je tu Vanessa-Mae v plné síle. Již na koncertu jsem si navždy oblíbil skladbu "Bach Street Prelude", těší mě, že je i zde.

Jako bonus zde máme multimediální stopu, ve které si můžete prohlédnout video k "Art Of War". Pokud čekáte nějaký nový klip, budete mírně zklamáni. Video k "Art Of War" je sestaveno ze starších videoklipů a záznamů z koncertů, prostě takový historický pelmel, který vás ničím nepřekvapí. Musí se však uznat, že to na těch záběrech Vanesse sluší. Nezbývá již jen očekávat, co na nás příště nachystá, třeba to bude zcela zpívané popové album.

Tato kompilace je klasickým vánočním zbožím, které trpí několika málo chybkami. Je hezké, že booklet je plný fotografií, ale důkladnější informace o jednotlivých skladbách se moc nedozvíte. Úvodní slovo Vanessy-Mae je fajn, tak jako fotky obalů předchozích desek, ale nic více zde není. Je poznat, že vše vznikalo ve spěchu a nebylo úplně dotáhnuto do finále. Pokud by se mělo jednat o výběr singlů, pak zde postrádám hit "Red Hot" z debutu "The Violin Player", který jako bonus obsahoval záznam z koncertu s instrumentální verzí hitu od skupiny Rednex "Cotton Eye Joe". Tento výběr však splní předpoklady a nejenom mnoho fanoušků si jej koupí. Hudbě, kterou Vanessa-Mae prezentuje nejenom na této kompilaci, se nedá nic vytknout, příjemně se poslouchá a občas vás donutí k tomu, abyste vzali tenistky, případně jinou pohodlnou obuv a vyrazili na nějakou disko párty a protančili celou noc, kdy se nad ránem necháte ukolébat klasikou, kterou tato mladá dáma má taktéž ve svém rejstříku.