Levellers mají rádi Čechy. To není fráze - ukažte mi jinou kapelu, která má přímo v bookletu kontakt na český fanklub. Snad proto sem také rádi jezdí a snad proto tady jsou v oblibě i jejich desky. S tou novou, která nese název "Green Blade Rising", to nejspíš nebude jiné. O tom, že to s ní ovšem není tak jednoznačné, si můžete přečíst právě dnes.
Levellers jsou parta, kterou někteří označují za nejlepší koncertní kapelu na světě.
Levellers jsou sympaťáci, kteří nejen vypadají, ale opravdu jsou v pohodě.
Levellers se ovšem na druhou stranu často tváří jako homelessáci, ačkoliv každému snad musí být jasné, že kapela tohoto ražení prostě chudá být nemůže. A
Levellers jsou také známí - podobně jako třeba
Chumbawamba - svou silně ultralevicovou orientací. Všichni, kdo na něm byli (a já jsem měl to štěstí taky), nostalgicky vzpomínají na jejich první koncert u nás, kdy rozhoupali i strnule neútulný prostor sálu Eden. V posledních letech se jim ovšem moc nedaří, jejich minulá deska nestála za moc. Někde vzadu spí naděje, že by se ještě někdy mohli vrátit na úroveň svých vynikajících prvních dvou alb, ale zdrcující pocit, že se tak už nikdy nestane, je stále silnější. Čímž ovšem vůbec nechci říct, že jejich nový dáreček není k poslouchání.
Jestliže minulá položka v diskografii byla svého druhu experimentem, výletem do neprobádaných vod, nyní už je máme v plné parádě zpátky - v rozjařené hospodě, kde vyhrávají housle, každý už má hustě popsaný účet a nikdo nic neřeší. Opět zas brázdí tam, kde jsou doma, v jednom hrnci se vaří folklórní prvky, keltské tradice, energie i nasazení, ale hlavně ryzí písničkářství se zpěvnými melodiemi. Od rocku k folku a zase honem zpátky. Stále umí napsat pěknou písničku, slušně ji dynamicky vystavět a vygradovat. Určitě by nad poslechem "Green Blade Rising" bylo možné namítnout, že občas už vykrádají sami sebe a že zpěv Marka Chadwicka je stále nepřekvapivě stejný. Ale na druhou stranu to můžeme považovat za zavedené poznávací znaky. Zoufalost nebo přednost? Faktem zůstává, že
Levellers na novém albu jsou zase jasní a optimističtí, snadno srozumitelní, jejich hudba hovoří bez jinotajů bezelstně a otevřeně s naivitou dítěte, které neumí nic předstírat. Ale také nelze přehlédnout to, že nápady mívali výraznější a přirozenost měla navrch, zkrátka bývali "opravdovější".
Je jasné, že spousta posluchačů tuhle desku odloží s tím, že už to nejsou oni staří dobří
Levellers. Ale myslím, že přesně z toho důvodu si ji paradoxně celá řada dalších oblíbí. A nebo jinak - sotva bude v diskografii kapely zaujímat nějaké čestné místo, ale také určitě nebude řazena k těm nejhorším. Cynicky podtrženo, jako kulisa, třeba do auta, je skvělá až až. Je to málo nebo nikoliv? Ale pokud mohu radit z vlastní zkušenosti, zásadnější soudy si ponechte na dobu, až budete mít tohle cédéčko oposlouchané skrz naskrz dokola. Sám jsem docela zvědavý, jak na mě bude působit tak za půl roku.