Bond jsou čtyři vcelku velice pohledné mladé dámy, z nichž dvě hrají na housle, jedna na čelo a poslední na violu. Můžete si poslechnout jakoukoliv jejich skladbu a neubráníte se srovnání s Vanessou Mae. Na druhou stranu, rozdíly na jejich druhém albu "Shine" určitě najdete.
7/10
Bond - Shine
Celkový čas: 53:48
Skladby: Allegretto, Shine, Fuego, Strange Paradise, Speed, Big Love Adagio, Kashmir, Gypsy Rhapsody, Lebertango, Sahara, Ride, Space, Bond On Bond
Vydavatel: Universal
Zatímco našimi končinami prošlo první album dívčího smyčcového kvartetu
Bond "Born" prakticky bez povšimnutí, v různých končinách světa získaly holky zlaté desky, zahrály si s Pavarottim na jeho koncertě "Pavarotti And Friends", jejich skladby ("Victory"a "Viva") byly použity na posledních zimních olympijských hrách v Salt Lake City a v neposlední řadě natočily DVD ze svého koncertu v Royal Albert Hall. V těchto dnech se
Bond hlásí o slovo znovu, tentokrát s albem "Shine", ze kterého pochází i první singl nazvaný "Fuego" a který se už sem tam dá zaslechnout i v českém éteru. Zvukem a aranžemi se novinka příliš od debutu neliší. Podstatnější je, že přibylo původního repertoáru.
Při prvním zběžném poslechu zaujmou dvě skladby. První z nich je "Kashmir", coververze
Led Zeppelin, kterou ale veřejnost bude znát spíše v podání Puffa Daddyho, který ji přezpíval pro soundtrack k filmu "Godzilla" pod názvem "Come With Me". Nutno říct, že "Come With Me" je o něco málo povedenější. Bondovskému "Kasmiru" chybí určitá, pro tuto skladbu důležitá, dynamika. Druhou z těch dvou nápadných nahrávek je bonus track. Není jím nic jiného, než povedená vlastní adaptace ústřední melodie z filmů o agentovi
007. Možná se jí dočkáme i v nové bondovce "Die Another Day".
Album otevírá silná trojice skladeb. "Allegretto" se nese v rychlém tempu a tvoří sympatický úvod. Titulní "Shine" má výrazný hudební motiv, o který se starají především housle a poprvé jsou zde slyšet i vokály, kterých není na albu mnoho a čert ví, zda je to dobře či špatně. Slabší je poněkud pomalejší "Strange Paradise", klasika od Borodina. Experimentuje se zde i s různými nepříliš sednoucími počítačovými efekty. Do stejné kategorie, tedy slabší a pomalejší, se dá zařadit i pátá "Speed", ve které zaujme snad jen efekt projíždějící formule 1. Nutno říct, že je tam vmíchán opravdu mistrně. "Big Love Adagio" budou znát v našich zemích hlavně mladší dívky, neboť právě tuto skladbu si pro svoji "Lži jsou jako déšť" vybral jako podkres recitátor (zpěvák bych nemohl napsat ani s největším sebezapřením)
Leoš Mareš. V podání
Bond je klasičtější a hlavně minimálně o 200 % lepší. Velice zajímavý je nápad použít bonga v "Gypsy Rhapsody".
Rytmus je zde sekaný a použitá bonga to jen dokreslují. Jde o jednu z nejlepších skladeb, co kdy
Bond natočily. Z "Libertango" na vás dýchne kousek slunného jihu a přímo vybízí k tanci tanga. Na poušť se můžete přenést u skladby "Sahara", kde jsou opravdu vkusně použity arabské motivy. Před dříve zmíněný bonus je zařazena dvojice skladeb - živá "Ride", ve které zazní i počítačem upravený vokál, a mysticky znějící "Space", evokující představu velkého vojska putujícího pouští, vstříc bitvě.
Deska na prvních pár poslechů vyznívá poněkud jednolitě a celkový dojem splyne v jedno - smyčce. CD se musí točit podstatně déle, aby člověk postupně odhaloval další a další drobné nuance jednotlivých skladeb. Každopádně smyčec pár dní nemůžu ani cítit :).