David Bowie je i rok od své smrti stále středem pozornosti. Byl zde muzikál, mohli jsme vyrazit do kina na prohlídku výstavy o jeho životě, album "Blackstar" získalo Grammy i Brit Award. Nyní přichází čtyřskladbové EP "No Plan", Bowieho pozdrav z jiného světa.
Ze čtyř skladeb jsou tři novinky. EP otevírá jeden z vrcholů loňské desky, píseň "Lazarus". Ta v kontextu událostí dostává zcela nové rozměry a když se celá nahrávka otevře veršem
Look up here, I'm in heaven a o kousek dál
Everybody knows me now, posluchače zamrazí - z děsivých věšteckých schopností autora těchto slov i z talentu tvůrců tohoto EP vyhmátnout na začátek to správné a přesně pasující.
I zbývající skladby jsou nějakou chvíli k dispozici. Poprvé se objevily jako bonus k nahrávce brodwayského muzikálu "Lazarus" poskládaného z Bowieho skladeb, na nedožité sedmdesáté narozeniny umělce byly uvolněny do digitální distribuce a nyní jsou konečně k dispozici na nosičích. Všechny vznikly při stejných sessions jako "Blackstar", z desky však byly vyřazeny. Zvukově se tak pohybujeme opět ve specifickém art rocku, potemnělém a hutném. Jen nálada skladeb se trochu změnila. Na "Blackstar" dominující temnota je spíše v pozadí, vědomí nevyhnutelného konce nahrazuje nostalgie po prožitém.
"No Plan" je příjemná, jazzem ovoněná skladba, kterou s předchozí "Lazarus" pojí zejména klubově zakouřený saxofon. "Killing The Little Time" je písní, která by asi nejvíce vybočovala z konceptu loňské desky - i zde poměrně ční - nic to však neubírá na jejích kvalitách. Dynamická, téměř metalová věc s dominantní kytarou a éterickým piánem dává svým repetitivním beatem vzpomenout na téměř industriální, temný výlet "Outside", který Bowieho po letech spojil s
Brianem Enem. Tečkou za EP je pak nostalgická a křehká "When I Met You", jež stále naplňuje vysoké standardy, vytrácí se však prvek překvapení, který měly předcházející položky na "No Plan".
Posmrtné hrabání v archivech nedopadá často úplně nejlépe. Ve snaze vytřískat z jména umělce co nejvíce, se mnohdy vydají věci, které ležely na dně toho nejspodnějšího šuplíku z dobrého důvodu. Ne tak "No Plan"
Davida Bowieho - ten je poctivým doplňkem dokonalé "Blackstar" a rozhodně je dobře, že vyšel.