Není pochyb o tom, že Sepultura ovlivnila tvář heavy metalu devadesátých let jako málokterá jiná skupina. Ačkoli kořeny brazilské legendy sahají do poloviny osmdesátých let, světové známosti se jí dostalo až začátkem následující dekády, kdy vyšlo album "Arise", jehož se celosvětově prodalo přes jeden milion kusů. Za další dva roky spatřilo světlo světa veledílo jménem "Chaos A.D.", deska s metalovou hymnou "Refuse/Resist", která potvrdila vzrůstající význam jihoamerických rockerů. To, co přišlo na řadu poté, byl opus. "Roots". Album, jemuž sice k dokonalosti chybí pověstný chlup, ale i tak znamenalo a stále znamená, hrozně moc, protože Sepultura ukázala světu, jak jednoduché a krásné může být spojení nemyslitelného - metalu a indiánského folklóru. Ne náhodou je díky tomuto experimentu skupině vyčleněno místo vedle podobně zásadních Faith No More (ostatně, Mike Patton hostoval společně s Jonathanem Davisem z Korn v písni "Straighthate"). Pak bohužel přišla smrt syna manažerky skupiny, manželky Maxe Cavalery, s ní první rozbroje a nakonec rozpad formace v devadesátém šestém.

V prosinci 1996 Sepultura odehrála svůj úplně poslední koncert v nejslavnější sestavě: Max Cavalera (zpěv a kytara), Igor Cavalera (bubny), Andreas Kisser (kytara, zpěv) a Paulo Jr. (basa). Vystoupení proběhlo ve vyhlášené londýnské Brixton Academy, pochopitelně vyprodané. A tato show byla pečlivě nahrána, poté uložena k ledu, nedávno z něj vyjmuta, důkladně opravena a vydána jako live deska. Do obchodů tak přichází vpravdě unikátní kousek, na němž můžete opět po šesti letech slyšet Sepulturu tak, jak ji většina lidí poznala.

"Under A Pale Grey Sky" je z toho druhu živých nahrávek, jako byla např. dnes již slavná série Pearl Jam, tzn. deska je jednolitým záznamem koncertu. Proto nepřekvapí, že se jedná o dvojdisk. Poslední vystoupení muselo stát přece zato - a také že stálo! Live desky bývají většinou jakýmsi best of a nejinak je tomu u Sepultury. Převažují sice poměrně logicky pecky z "Roots", ale zároveň nechybí žádná ze zlomových písní předchozích alb. Takže se můžete těšit na hity "Territory", "Refuse/Resist", "Arise", "Slave New World" nebo "Beneath The Remains/Mass Hypnosis". Krom toho zařadila skupina na playlist i několik předělávek, mimo jiné "Orgasmatron" od Motörhead.

Hned z prvních minut alba je cítit živočišná síla, kterou byla vystoupení Sepultury pověstná. Koncert i deska začínají vypalovačkou "Roots Bloody Roots", úderným etno-metalem z "Roots", kteroužto je nasazena pomyslná laťka setsakramentsky vysoko, aniž by ji v následující více než hodině a půl byť jen na okamžik cokoli podlezlo. Agresivita, zloba, šťáva, elán, náboj, energie - říkejte si tomu jak chcete, v Brixton Academy měli prostě Brazilci svoji noc. Škoda, že byla poslední.

"Under A Pale Grey Sky" je výborným počinem, který se chlubí nejen věrohodným zvukem, autentickou atmosférou, která zavládne ve vašich pokojích, ale také výjimečnou soudržností. To není kompliment, jenž by si měli dát za rámeček tvůrci tohoto výlisku, ale jenž lze připsat na vrub pouze a jedině skupině, protože to byla ona, kdo si dal s finálním koncertem opravdu záležet. Pokud jste tedy podobně jako já propásli koncert Sepultury v Praze v roce 1996, neváhejte a určitě si pusťte "Under A Pale Grey Sky". V rámci možností je to totiž satisfakce více než dostatečná.