Škwor vydal na konci loňského roku album "Hledání identity". Letošní podzimní turné neslo ten samý název a jeho vyvrcholení přišlo v kulturním domě v Nové Říši. Podle vystoupení se zdá, že hřmotná formace tu svoji identitu našla a piluje ji do co nejvíce vycizelovaných obrysů.
Live: Škwor
místo: Kulturní dům Nová Říše
předkapela: Cocotte Minute
datum: 12. listopadu 2016
Škwor už dávno nejsou punk-thrashmetalisté jako v začátcích před téměř dvaceti lety, kdy ještě vystupovali pod jménem Skwar. Jejich současná podoba je sice nadále ostrá, dynamická, ale nechybí ani výrazné melodie, skvělé riffy a pomalejší věci, které jsou i pro početnou část publika něžného pohlaví.
To nechybělo samozřejmě ani v Nové Říši, kde kapela uzavřela své podzimní koncertní turné. Tradiční každoroční pražský koncert se koná 18. listopadu v Kongresovém centru a je už vyprodán, což jenom potvrzuje současnou pozici Škworu na naší rockové scéně. "Hledání identity" je bez vytáček skvělá deska, a proto je jenom dobře, že z ní bylo hráno při tomto turné hodně často. Dá se očekávat, že mnohé songy si své místo v koncertním setlistu dlouho ponechají. "Kolikrát", "Hledání identity", "Zprávy" či "Máme tu problém" mají hodně solidně našlápnuto.
Škwor však spoustu skvělých písní natočil i na svých předchozích osmi řadových desek, takže vystoupení nepadal řetěz. V pomalých písních se totiž texty opírají o témata, z nichž běhá mráz po zádech ("Vlci v koutě"). Rychlejší jsou zase vesměs o problémech současného světa. Je zajímavé, jak na ně lidi skvěle reagují, souzní s nimi, ale sami se pak vrátí do koloběhu života a nehodlají nic na zaběhlém rytmu měnit.
Nedávno jsem navštívil i koncert slovenské rockové legendy
Tublatanky v podobných prostorách nedalekého Jindřichova Hradce, a tak bylo zajímavé sledovat a porovnávat show a výkony obou rockových formací. V energii, zápalu do hry a skvělých písních se dá tento minisouboj hodnotit vyrovnaně, v ostatních aspektech ale vyhrává Škwor a dá se říct, že na hlavu. Svojí show dokázal, že i v relativně menším kulturním domě se dá udělat koncert s velkým množstvím efektů, ohňů, konfet, papírků a výborných světel. Nechyběla ani zadní projekce, která podtrhovala náladu jednotlivých skladeb.
Velmi slušný byl i zvuk, který by snad občas snesl více hlasitosti pro sborové zpěvy kytaristy Lea Holana a basisty Tomáše Kmece. Show byla sice zhruba o půl hodiny kratší než ta Tublatanky, zato však s přesně dodrženým harmonogramem a předkapelou, která už na začátku svého vystoupení dokázala velmi slušně zaplnit a rozproudit sál, jenž v průběhu vystoupení Škworu začal tvořit jednolitý kotel, nacpaný téměř k prasknutí.
I když jsem stál na tradičním místě před zvukařem, neunikl jsem ničemu, co by správný rockový koncert měl přinést, včetně pivní sprchy a totálního zalehnutí uší (příště třeba pomohou
kvalitní ušní vycpávky). Především však bylo celé vystoupení skvělou zábavou. Silné slogany jednotlivých refrénů, kterými fanoušky zásobovala už i dobře hrající předkapela
Cocotte Minute, odnesly vykřičené hlasivky a člověk se mohl totálně propocený, ale spokojený vrátit domů z povedené akce.