"Když se dá dohromady kvalitní soubor kapel, přijde 300, 400 lidí a je vidět, že death metal není mrtvej," prohlásil s uspokojením Steffen Kummerer, frontman Obscury při pohledu do zaplněného sálu. Měl naprostou pravdu. Páteční dostaveníčko na Nové Chmelnici bylo naprostou povinností pro každého příznivce extrémní technické muziky a účast jednoduše odpovídala kvalitě servírované hudební produkce.

Jako první se nástrojů chopila pensylvánská sebranka Rivers of Nihil, mnohými pasovaná do role černého koně večera. Mladá pětice očekávání bezezbytku naplnila. Instrumentálně nadupaní Američané prezentovali se suverénní zručností mix tradičnějšího a moderního pojetí technického smrtícího kovu. Nejednalo se v žádném případě o žádné bezduché honění hmatníků. Tvorba kapely má hlavu a patu a songy především nejsou monotónní a nepostrádají slušné nápady. V dnešní době, kdy zahraniční scéna chrlí nepřeberné množství hráčů, pro něž precizní ovládnutí nástrojů není zárukou úspěchu ale jeho minimálním předpokladem, musíme takovou kreativitu ocenit.

Rivers of Nihil navíc nepostrádali energii a rozhodně nelze hovořit o sterilním vystoupení. Vokalista Jake neustále hecoval publikum, které se mu odměnilo divokým mosh pitem. O tom, že i pánové si večer velmi užili svědčí jejich pozdější stagediving při setu krajanů Revocation.

Pod rozpálený kotel následně ještě přiložili kanadští Beyond Creation. Výše popsané trendy zůstaly zachovány i během jejich vystoupení. Snad jen mírně se propadla zvuková kvalita, která si nicméně i tak po celý večer držela na poměry Nové Chmelnice značný nadstandard a především set headlinera byl na zvukařský metál. Quebecké kvarteto předvedlo snad ještě spletitější hudební postupy, z nichž je třeba vyzdvihnout tappingové výkony strunné sekce. I v tomto případě nešlo než tleskat a uznale hrozit.

Bostonští Revocation mají ve srovnání s prvními dvěma kapelami něco za sebou. V sestavě možná pro některé působili jako pěst na oko, jelikož přece jen sázejí na tradičnější postupy. To se zřejmě odrazilo i v určitém prořídnutí mladší části publika. Kdo ale odešel, udělal chybu. Zkušení matadoři nabídli pestrou škálu extrémního hudebního obsahu - nadupané deathmetalové party, thrashem silně ovlivněnou riffáž, ale také složitější kompozice, doplněné nezanedbatelným citem pro melodické motivy. To vše bylo zaobaleno v technicky více než slušném hávu a pod pódiem to podle toho vypadalo. V kotli neustále přituhovalo přitom a to nejzásadnější mělo teprve přijít...

Pompézní stagebannery a masivní průhledná bicí artilerie ukazovaly, kdo je dnes headlinerem. Obscura nicméně nehrála žádné hvězdné divadélko, lidi nenechala dlouho čekat a prakticky na čas zahájila svůj hodinový koncert. Koncert je v tomto případě velmi příznačné slovo. Německá čtveřice totiž suverénně dala zapomenout na pochybnější vystoupení na letošním Brutal Assaultu. Nová sestava vsadila především na vály z aktuálního alba "Akróasis" a prezentovala je doslova se studiovou přesností, kterou ale doplnilo značně živelné vystupování, především v podání dua Kummerer-Klausenitzer. Zamrzela snad pouze absence materiálu z vynikající desky "Omnivium", kterou reprezentoval jediný a to navíc poměrně specifický song "Ocean Gateways".

Za zmínku stojí nové postavy, mladý kytarista Rafael Trujillo a zkušený tlučmistr Sebastian Lanser. První jmenovaný nezavdal jakýkoliv důvod k pochybám, že by snad nebyl adekvátní náhradou za Christiana Muenznera. Jeho hra je učebnicové čistá, což platí především v sólech, v nichž si ovšem vypomáhá tlumící gumičkou. Tato technika hojně využívaná ve studiu k dosažení křišťálového soundu a eliminaci případných přezvuků se v živém podání příliš nevidí. Nemá cenu se pouštět do "akademické" debaty, zda se jedná o podvod. Výsledek je totiž vynikající, především srovnáme-li jak se prosazují Rafaelova a Steffenova sóla. Pochopitelně v tomto nerovném souboji hrají ve prospěch prvně uvedeného i o poznání lepší instrumentální schopnosti, což bylo ostatně slyšet i tentokrát.

Pochybovat se nedá ani o kvalitách pana Lansera. Problémem je skutečnost, že před angažmá v Obscura toho tento jazzovým feelingem ovlivněný bubeník v rámci deathmetalu mnoho nenahrál. Během zmíněného letního vystoupení v Josefově to ostatně bylo slyšet především razance blast beatů zaostávala za drtivými výprasky lokomotivy jménem Hannes Grossmann. V klubu však bylo vše v pořádku a Sebastian se do specifik tohoto žánru dostává více než zdárně a ještě určitě neřekl v tomto smyslu poslední slovo.

Jestliže publikum do nástupu headlinera předvádělo na tech-death poměrně nevídaný kotel, to, co se strhlo pod pódiem během setu mnichovské party klub dlouho nezažil. Masivní circle pit mnohdy sahal téměř ke zvukaři. To je výmluvným důkazem, že virtuozita a komplikovaný hudební obsah neubral vystoupení na tom, co dělá death metal death metalem. Obscura znovu ukázala, že je především klubovou kapelou a velká festivalová pódia jí příliš nesvědčí.

Akce se tedy povedla na výbornou a je horkým kandidátem na nejlepší letošní koncert na poli extrémního technického metalu. Zaplněný klub ukázal, že lidem není vždy nutné servírovat jednoduchou muziku.