Phil Collins albem "But Seriously" potvrdil svou neochvějnou pozici na scéně světového popu

08.10.2016 09:00 - Milan Menčík | foto: facebook interpreta

Předposlední díl seriálu recenzí reedic sólových studiových alb Phila Collinse věnujeme albu "...But Seriously". To obsahuje opravdu velkou řádku hitů, ale také písně, které je možno vynechat. Jaký je výsledný dojem?
7/10

Phil Collins - ...But Seriously

Skladby: CD1: Hang In Long Enough, That's Just The Way It Is, Do You Remember?, Something Happened On The Way To Heaven, Colours, I Wish It Would Rain Down, Another Day In Paradise, Heat On The Street, All Of My Life, Saturday Night And Sunday Morning, Father To Son, Find A Way To My Heart / CD2: Hang In Long Enough (Live), Something Happened On The Way To Heaven (Live), Colours (Live), Saturday Night And Sunday Morning (Live), Always (Live), Find A Way To My Heart (Live), That's How I Feel, You've Been In Love (That Little Bit Too Long), Another Day In Paradise (Demo), That's Just The Way It Is (Demo), I Wish It Would Rain Down (Demo), Hang In Long Enough (Demo), Do You Remember?
Vydáno: 10.06.2016
Celkový čas: 59:51 + 68:46
Vydavatel: Warner Music
V listopadu 1989 se v tehdejším Československu řešil zásadní politický převrat, Phil Collins měl ale úplně jiné starosti. Rozhodně se však nedá napsat, že by ho nezajímala politika. V osmdesátých letech bylo žhavé téma apartheidu v Africe. Možná i proto se skladbě "Colours" dostalo takového prostoru. Téměř devítiminutový opus svou stopáží odpískal možnost stát se velkým hitem. Ale je to jeden z přímých důkazů, proč se formou těchto reedic vracet ke starým písním, které dnes málokdo zná, navíc když druhý disk obsahuje skvělou živou verzi, ještě delší, energičtější, s dvojicí bicích v jejím závěru.

Seriózní témata jsou i v dalších částech desky. Největší hit "Another Day In Paradise" je přímým pohledem do života bezdomovců v kontextu přepychových a bohatých světových městských aglomerací - sarkasmus v názvu je víc než patrný. Nemůže ale chybět ani věčné téma vztahů. "I Wish It Would Rain Down" (viz video uvnitř článku) graduje skvělým gospelovým sborem a uchu lahodící táhlou kytarou Erica Claptona. Vztahy tu však nejsou zmíněny pouze ve formátu muž a žena, ale také otec a syn. "Father To Son" jasně zdůrazňuje, že v jakýchkoli životních těžkostech jsou tu jeden pro druhého.

Stopáže jednotlivých skladeb odpovídají všemu, jen ne klasickému rádiovému třiapůlminutovému formátu. Hned polovina z nich je delší než pět minut a instrumentálka "Saturday Night And Sunday Morning" je zas opačný extrém - trvá minutu a půl. Phil Collins se na desce znovu víc navrátil ke zvuku živých bicích, obstaral veškeré klávesové nástroje, elektrické piano, ale zmenšil prostor syntezátorům. Není třeba zdůrazňovat, že až na drobné výjimky je výhradním autorem hudby i textů.

Velké množství hitů (mimo zmíněných ještě "Do You Remember?" či "Something Happened On The Way To Heaven") zařídilo vysoké prodeje a úspěchy v albových i singlových hitparádách. Jsou však zde i slabší okamžiky typu "Heat On The Sheet". Pořád se však nacházíme v intencích Collinsovy tvorby, která je natolik silná, že i tuto vatu by spousta jiných interpretů měla na svých deskách jako největší perly.

Druhý disk je napěchován výbornými živými verzemi skladeb, b-stranami singlů a taky peckou "Always", kterou dle vlastních Collinsových slov milovala jeho matka. Bohužel se zde nachází až příliš velké množství demosnímků nazpívaných svahilštinou. Jedna až dvě ukázky by bohatě pro dokreslení stačily, rovných pět skladeb je zbytečně moc. Sběratele zamrzí i chybějící údaje o tom, kdy byly živé záznamy písní pořízeny, a také již v předešlých recenzích kritizovaná velikost textů uvnitř obalu, které nejsou dobře čitelné jinak než lupou. Tohle jsou ale poměrně nepodstatné záležitosti. Tímhle albem totiž jinak Collins potvrdil status superhvězdy světového popu.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY