Cesta do pekla vede ze slunné Itálie

03.07.2016 14:28 - Ondřej Michal | foto: facebook interpreta

Pokud pro vás Hocico, Diversant: 13 či Psyclon Nine nejsou jen prázdné pojmy a neutíkáte se schovat, když se rozezní tvrdé elektronické beaty, pak by nová deska Synapsyche neměla uniknout vaší pozornosti. Na nebi tvrdé elektroniky vychází hvězda, která bude zářit čím dál víc.
8/10

Synapsyche - The Abyss Effect

Skladby: Negativa, We All Suck, Venereal, The Flesh Party, Backup Of An Empty Folder, Hate And Psyche, Self-Worship Doctrine, Angel Of Vicodin, In Apolcalypse We Trust, Trauma In Mi Minore, Tabula Rasa
Vydáno: 13.05.2016
Celkový čas: 52:45
Vydavatel: SkyQode
Duo z Itálie Synapsyche se hrdě hlásí ke stylu aggrotech, o němž lze mluvit jako o nejtvrdší odnoži Electronic Body Music. Před lety jeho základní kámen položili mexičtí Hocico, dodnes patřící k celebritám žánru. Synapsyche na konci minulého desetiletí založil klávesista a programátor Stefano "Manneqiuenetik" coby důsledek dlouhodobé frustrace z toho, že na italské hudební scéně to je s tvrdou elektronikou dosti bídné. Ke spolupráci si přizval vokalistu Marca "Katatronik" Mantovaniho a nabídl mu možnost, jak uplatnit dlouholeté zkušenosti z rockových a hlavně death metalových kapel.

Sami muzikanti novou desku popisují jako "schody do moderního pekla". Můžeme si na rovinu říct, že je to přirovnání více než výstižné. Deska vyšla v pátek třináctého, což do celého konceptu dokonale zapadá. "The Abyss Effect" rozhodně není album pro slabé povahy. Je to hromada nenávisti a krutosti smíchaná s krystalicky čistou zlobou, to vše dochucené dávkou nihilismu a beznaděje. Italsky namluvené intro "Negativa" působí ještě docela nevinně, následující "We All Suck" je ale již jiné kafe a každému musí být jasné, o co v následující tři čtvrtě hodiny půjde.

Temné nekompromisní techno v rychlém tanečním tempu připomíná klasiky Hocico. Oproti nim však Italové nedělají vyloženou tancovačku, i když "The Abyss Effect" je proklatě rychlé album. Synapsyche však na brutální taneční tempo vrství hlukové plochy prokládané elektronickým chrčením. Výsledkem je hutný zvuk o síle sta kilo tun trinitrotoluenu. Poněkud netypický je způsob, jakým pracují s vokály. Hlavní slovo samozřejmě má efektem prohnaný vokál, své místo tady ale najde i víceméně civilní mužský, a dokonce i ženský zpěv, což je pro aggrotech poněkud netypické.

Na albu najdeme jedenáct skladeb, kde pomyslným vrcholem je "The Flesh Party". Není to nic jiného než mlýnek na maso, který na padrť semele všechno, co do něj spadne. Tuhle skladbu byste nechtěli pustit ani svému úhlavnímu nepříteli. Závěr desky obstarala italsky zpívaná "Tabula Rasa" se samplovanými kytarami. CD verze navíc obsahuje cover hitovky "Lift Me Up" od Mobyho.

S nadsázkou se říká, že dobré debutové album umí natočit kdekdo, ale jen pár kapelám se podaří natočit dobrou druhou desku. Na ní se totiž teprve ukazuje potenciál kapely. Synapsyche tuhle výzvu zvládli bez problémů. Každý poslech "The Abyss Effect" baví stále víc. Příznivci opravdu tvrdé elektroniky tady mají pastvu pro uši, která jim vydrží hodně dlouho. Ti ostatní by se měli před tímhle elektronickým běsněním radši někde schovat.



DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY