Letošní léto po hudební stránce přineslo i dva festivaly, které se v krátkém rozmezí konaly přímo v centru Ostravy. Zatímco "Colours", konané na Černé louce a na proslulé Stodolní ulici, byly zejména multižánrové a pestré, festival "Není co řešit" (název vyplynul ze sloganu hlavního sponzora akce...) byl menší, klidnější a útulnější. Pódium na Černé louce mělo dle programu přivítat postupně Rock N' Roll Band Marcela Woodmana, kapely Úspěch a Seven Days To Winter, zpěvačky Annu K. a Janu Kirschner, Banjo Band Ivana Mládka a revivalové The Backwards. Vše bylo završeno popůlnoční retrodiskotékou Praskání. Mohu sloužit dojmy z druhé části dne, jež začala po průtrži mračen vystoupením Anny K.

Anna K. nastoupila na scénu s devadesátiminutovým skluzem kvůli zmiňovanému dešti a to, že jí pořadatelé v jejím setu popoháněli, byla zřejmě jediná chybka na jinak pohodovém festivalu. Zpěvačka tedy své vystoupení zkrátila, což byla škoda - předvedla totiž energickou show s rockovým nápřahem. Ačkoliv hrála s trochu provizorní doprovodnou kapelou, nechyběla jim jistota a nasazení, a to se Anna mohla chovat úplně nenuceně. Publikum se skvěle chytalo na skladby "Nebe", "Nelítám nízko" i coververzi "Because The Night".

Po možná nejlepší české zpěvačce přišla její slovenská kolegyně Jana Kirschner. Byl jsem zvědav, jak se jí podaří převést převážně intimní klubovou hudbu na festivalové pódium a podařilo se. Osobně byla pro mne vrcholem dne. Předvedla povznášející výkon. Pomalé písně (třeba za "Face To Face" by se nemusela stydět ani Sade) přijalo tolerantní publikum vstřícně a ještě více zabodovaly slovensky zpívané rychlejší hity, zejména aktuální "So životom v ohrození". Moc pěkné.

Ivan Mládek byl dle reakcí publika nejočekávanější personou večera. Splnil to, co se od něho žádalo - jeho Banjo Band zahrál prehistorické a již zlidovělé hity, Mládek vše opepřil vtípky i černým humorem, "Jožin z bažin" byl oživen hraným videoklipem. Bylo to zábavné a obskurní, ostatně jako samotná nepochopitelná popularita Mládkova Bandu. Nevěřil jsem, ale na festivale je lidi doslova žerou a vůbec to nepůsobilo divně.

Završení v podobě revivalu The Beatles bylo skvělým dramaturgickým krokem. Nejen, že publikum (tolerantní, jak už to na festivalech bývá) bylo na podobnou taškařici správně naladěno, ale The Backwards z Košic jsou prostě vynikající. To nebylo jen napodobování, byla to dokonalá iluze. Vzhled, zabarvení hlasů, bezchybná interpretace i docela náročných kousků, třeba "Nowhere Man" nebo vyřvané "Twist And Shout". Nemám revivaly přiliš v lásce, ale tenhle neměl chybu.

"Není co řešit" byl milý festival, lidí bylo spíše méně, takže se nikdo s nikým nemačkal. Dramaturgie nekonfliktní, lokalita lehce přístupná, ceny ve stáncích nepřehnané, jen těch kadibudek mohlo být více. Snad se mohu těšit příští rok zase nashledanou.

Není co řešit Open Air, Ostrava, Černá louka, 24. 8. 2002