První, co při poslechu vašeho posledního alba překvapí, je výraznější popový přístup a také bohaté zapojení smyčců. Proč jste se rozhodl vydat se touto cestou?

Nešlo o rozhodnutí, spíš o přirozený vývoj. Moje předchozí deska "Growing Pains" byla mnohem akustičtější a folkovější, což se odvíjelo jednak od mých tehdejších finanční možností, tradiční písničkářský styl jsem měl ale vždycky rád a cítím se v něm dobře. Po vydání "Growing Pains" přišlo období, ve kterém jsem vystupoval pouze sám s kytarou. A čím déle trvalo, tím více jsem uvažoval o něčem, řekněme, velkolepějším. I když to je trochu nadsazené slovo. Nakonec z toho vznikla nahrávka, kterou řada lidí považuje za popové album. Těžko říct, jestli takové doopravdy je, nebo není. Sám to nedokážu přesně určit a zpěvačky jako Rihanna by nejspíš měly jiný názor. Podstatné ale je, že natočit popovou desku rozhodně nebylo mým cílem. Motivovala mě potřeba změny.

Lidé potřebují mít čeho se chytit a do škatulky pop se toho vejde hodně. Změna je ale opravdu citelná.

Já vím, sám jsem byl překvapený, kam až se album posunulo. Původně jsem takový skok neplánoval. Přesvědčil mě až producent Paul Bell v průběhu příprav nahrávání. Rozhodnutí, jak budeme písničky tvarovat, jsem z velké části svěřil právě jemu. Cítil jsem, že bude pro dobrou věc, pokud dám na cizí názor. Když na něčem pracujete dlouho, nový úhel pohledu může být tím, co písničkám schází. A Paulovi jsem v tomhle směru plně důvěřoval. Málokdo přistupuje k hudbě tak pečlivě a komplexně jako on.

Vztahovala se producentova rozhodovací pravomoc i na výběr písniček?

Do značné míry ano. Jediná skladba, na které jsem trval, byla desítka "The Hillside". A ještě šestá písnička "Until The Sky Bends Down", což je shodou okolností vůbec první věc, kterou jsem kdy složil na klavír. Ohledně zbytku jsem Paulovi nechal zcela volnou ruku.

Vzpomínám si na koncert v Jazz Docku, kde jste vůbec poprvé hrál na klavír. Jak jste od té doby ve hře pokročil?

Vždycky jsem si přál umět hrát na klavír, takže od té doby, co nám ho před pár lety nadělil Ježíšek, je ze mě nadšený samouk. Není to ale tak snadné. S novým nástrojem je to podobné jako s cizími jazyky. Člověk si rychle osvojí pár slov nebo frází. A když se poprvé zeptá na pivo, má radost, že si konečně pokecal. Další zlepšení ale přichází pomalu. Zatím jsem pořád ještě špatný hospodský a musím hodně trénovat. Z toho, co umím teď, mám ale velkou radost. Je úžasné přijít domů, když jsou zrovna všichni pryč, sednout si ke klavíru a pustit ze sebe ven všechny emoce. Jen doufám, že naši sousedé to vidí stejně.

Poznávacím znamením "Until the Sky Bends Down" nicméně není klavír, ale především smyčce. Měl jste už z minulosti nějaké zkušenosti se smyčcovými nástroji?

Ano, i když v trochu odlišné podobě. Ve větší míře jsem se smyčci pracoval především v době, kdy jsem psal hudbu pro film. Například na albu "Days Like These" jsou smyčcové sekce také, jejich autorem je ale jeden můj kamarád a nemají tak výrazný, přímočarý charakter.

Novinka vybočuje ještě v dalším ohledu. Vůbec poprvé jste totiž natáčel v Česku. Bylo to v plánu už od začátku?

Natáčet desku v místním prostředí jsem si dlouho přál, jednoznačné rozhodnutí to ale nebylo. Dostal jsem celkem čtyři nabídky, kde by natáčení mohlo probíhat, a byly mezi nimi některé opravdu zajímavé. Lákalo mě vyrazit do Londýna, producent alba se ale zase v jednu chvíli klonil ke studiu ve Francii. Ve hře byl také americký Memphis a studio, ve kterém kdysi natáčeli například The Rolling Stones. Okolnosti nás ale nakonec zavedly do Prahy, konkrétně na Svárov, o mix se postaral Ondřej Ježek.

Čím to je, že k nahrávání zde nedošlo už dřív?

Jak říkám, natáčet v Čechách jsem chtěl už dávno. K dispozici jsou zde skvělá studia i muzikanti. A něco málo se vlastně podařilo už dřív. Například hudba pro film "Lidice" a další projekty. V minulosti jsem ale trávil více času v zahraničí než doma, takže ideální doba k přišla až nyní

Přípravy alba prý provázely nepříjemnosti s organizací. Jak náročné bylo všechno dotáhnout do konce?

Pominu-li finanční stránku věci, která je náročná vždycky, pokud chcete realizovat projekt jako tento, věci se zkomplikovaly ve chvíli, kdy selhalo jednání s londýnskou firmou, která se měla na albu podílet. Bohužel zkrachovala a všechno se muselo zorganizovat znovu. Zatímco tedy samotných natáčecích dní nebylo tolik, přípravy se protáhly déle, než jsem předpokládal. A občas to opravdu nebylo lehké. Naštěstí ale existuje Skype a s producentem jsem tak spoustu věcí mohl vyřešit na dálku. Do Londýna jsem proto cestoval pouze několikrát. To byla velká pomoc.

O to větší určitě musela být satisfakce z dokončené práce a skvělého přijetí nahrávky.

Ano, cítil jsem velkou úlevu a hlavně radost. Už v okamžiku, kdy přišly první pozitivní reakce na singl "Salvation", ze mě všechno spadlo. Popravdě jsem se připravoval spíše na opačnou situaci. Říkal jsem si, že posluchače, kteří mě sledují delší dobu, by přímočarost nahrávky nemusela příjemně překvapit. Nic takového jsem ale zatím nezaznamenal. Jsem rád, že se lidem deska líbí.

Jak plánujete pojmout doprovodné koncerty k albu?

Strašně rád bych hrál s kapelou tak často, jak jen to bude možné. Teprve ale uvidíme, jak to dopadne.