Když Twenty One Pilots hráli loni na předávání cen MTV mezi prvoligovými popovými hvězdami, jednalo se o poměrně rozpačitý výkon, který vyvolával otázku, proč by se právě oni měli řadit k objevům roku 2015. Tím spíš, když už za sebou měli čtyři alba, která na mezinárodní scéně kdovíjak velký humbuk nevyvolala. Že je ale o jejich kombinaci hip hopu, pop-rocku, reggae a elektroniky na scéně zájem, se zejména v posledních týdnech přesvědčují i největší skeptici, neboť jejich píseň "Stressed Out" stoupá v singlovém žebříčku amerického Billboardu stále výše - aktuálně je na třetí pozici.

Hlad po mainstreamově přívětivých kapelách tedy evidentně neustává a poté, co ze slávy ustoupili Gym Class Heroes, MAGIC! i The Black Eyed Peas, se zdá, že tady máme nové jméno, s nímž je třeba počítat. Pořadatelům z Fource Entertainment tak nezbývá než poděkovat, že k nám skupinu přivezli právě včas. Beznadějně vyprodaný Lucerna Music Bar totiž dal na srozuměnou, že už nikdy se nám ji nepodaří vidět v takto komorním prostředí. Je nám velkým potěšením seznámit vás s informací, že po prvních českých koncertech Bastille a Imagine Dragons v SaSaZu se v pátek odehrál další nezapomenutelný večer, který duo z Ohia stejně jako výše zmínění konkurenti svými budoucími show u nás překonají jen stěží.

Ani dřívější start totiž nezabránil tomu, aby ve chvíli, kdy se bubeník Josh Dun a rapper, zpěvák a klavírista Tyler Joseph v maskách zjevili na pódiu, sál explodoval nadšením. Publikum tvořené převážně náctiletými děvčaty od úvodních "Heavydirtysoul" a "Stressed Out" až do poslední písně šílelo a zpívalo tak, že Tylerův rap téměř nešel slyšet. Ať dala kapela prostor lidem kdykoliv, vždy perfektně znali každé slovo. Vzhledem k tomu, že se frontman neřadí ke zpěvákům s nejčistším přednesem ani příliš širokým vokálním rejstříkem, by možná škarohlídi mohli namítnout, že to bylo vlastně dobře, ale takové lidi byste v Lucerna Music Baru nenašli. Bylo totiž úplně jedno, jestli si Joseph stoupl na odposlech, vyskočil na klavír a deklamoval své texty do ze stropu visícího mikrofonu nebo přeskakoval zpátky ke svým nástrojům (kromě klavíru vystřídal i basu, tamburínu nebo ukulele), fanoušci ho zahrnuli takovou přízní, že kdyby jim začal nadávat, nejspíš by s ním ještě souhlasili.

Ani bubeník za svými škopky nezahálel a mlátil do nich s entusiasmem Travise Barkera a jemu podobných. A když měl zrovna chvilku, zahrál si i na trumpetu nebo si z klavíru skočil parádní backflip.

Jednotlivé písně se v průběhu večera trochu slévaly, takže vybavit si zpětně, co se dělo při které z nich, je docela zbytečné. Každá z nich totiž byla podána tak strhujícím způsobem, že na poznámky nebyl čas. Tím spíš, když jste většinu času měli ruce nahoře. V půli koncertu si na ně navíc Tyler Joseph vylezl, aby jednu sloku odrapoval v bezprostřední blízkosti fanoušků, kteří o pár chvil později podřepli a na povel vyskočili nebo si v přídavku "Goner" vytáhli z kapsy papíry s nápisem "(the) few, (the) proud, (the) emotional" a drželi je nad hlavou tak dlouho, dokud se principál nedal do téměř coreového řevu v jeho fantastickém závěru. Ta úplně největší bomba ale přišla až na samotném konci finální "Trees", kdy technici vyslali na ruce lidí dvě dřevěné desky a dva bubny, oba členové na ně vylezli a v momentě, kdy do nich palicemi udeřili, se klub pod obrovským výbuchem zahalil do deště červenobílých konfet. V ten okamžik padaly brady až k zemi.

Je úplně jedno, jestli si jejich hudbu pouštíte co druhý den nebo vás třeba na koncert přitáhli kamarádi jako nepolíbené panice. Pro obě skupiny ale Twenty One Pilots odehráli neopakovatelný koncert, na který se nezapomíná.