The Libertines se po jedenácti letech vracejí s novým studiovým albem "Anthems For Doomed Youth". Pete Doherty se zklidnil, znovu vychází se svou pravou rukou Carlem Baratem, a tak nic nebránilo znovuobnovení legendární party, která doposud stačila vydat jen dvě nahrávky, obě ovšem pro tehdejší scénu velmi zásadní.
7/10
The Libertines - Anthems For Doomed Youth
Skladby: Barbarians, Gunga Din, Fame And Fortune, Anthem For Doomed Youth, You're My Waterloo, Belly Of The Beast, Iceman, Heart Of The Matter, Fury Of Chonburi, The Milkman's Horse, Glasgow Coma Scale Blues, Dead For Love
Vydáno: 4.9.2015
Celkový čas: 48:46
Vydavatel: Universal
The Libertines byli na počátku nového tisíciletí takové malé zjevení. Rocková scéna byla tehdy usedlá, neinovativní, nudná. Zvláště britská produkce velmi stagnovala a kolébka rocku potřebovala své nové hrdiny. The Libertines sice opravdovými hrdiny a plnohodnotnými hvězdami nikdy nebyli, ale jejich význam pro moderní rock je neoddiskutovatelný. Dohertyho laxní projev, syrový garážový zvuk a až punkový postoj kapely dokázal vytvořit jednu z nejpůsobivějších nahrávek posledních dvou dekád "The Libertines". Navázat na takový úspěch není zrovna jednoduchý úkol. Navíc je také otázka, jestli vůbec mají do současné hudby ještě po jedenácti letech studiové nečinnosti co mluvit.
Scéna se od roku 2004, kdy vyšla jejich doposud poslední deska, přece jen změnila. Vzniklo až překvapující množství výrazných skupin, desek, písní. Nejen na britských ostrovech, ale po celé Evropě, kde měli Doherty a spol. po dobu svého krátkého působení silný vliv. A ač Doherty ani Barat hudebně nezaháleli a věnovali se svým novým projektům, na comebackové novince jejich domovské skupiny to není vůbec znát. Kdyby od předchozí nahrávky uplynulo ne více než jednu dekádu, ale třeba dva nebo tři roky, vyšlo by to nastejno. The Libertines totiž zní na "Anthems For Doomed Youth" úplně stejně jako kdysi.
Znovu si připomeneme Dohertyho ledabylý projev a garážový sound nahrávky. Tihle Britové kašlou na okolní svět a drží se svého zvuku a výrazu, který je tak proslavil. Není to vyloženě špatně, naopak je novinka svěže drsná, garážová s nemoderním zvukem. Působí skoro až nedotaženě, jakoby bez pořádné produkce, což je samozřejmě v jejich případě záměr. Jenže co mohlo před lety šokovat nebo bourat mantinely, dnes nikoho příliš nevzruší. Pravděpodobněji spíš než pocit fascinace bude fanoušek k desce cítit shovívavost nad comebackem kdysi zásadní skupiny, která se zuby nehty drží toho, co ji vyneslo ke slávě.
"Anthems For Doomed Youth" je dobrá deska, která ukrývá hned několik povedených písní ("Gunga Din", "Fame And Fortune", "You're My Waterloo") , ale zároveň i písní, na které snadno zapomenete, hned jak jim přestanete věnovat pozornost ("Iceman", "Fury Of Chonburi", "Glasgow Coma Scale Blues"). Tato skutečnost staví novinku do možná nejhorší možné situace. Nikoho příliš neosloví ani neurazí a její životnost bude stejně dlouhá jako snaha kapely ji ze všech sil připomínat. Zub času se zřejmě do "Anthems For Doomed Youth" nemilosrdně zakousne.
-
Na recenzi jsem čekal a je celkem výstižná - d... (Tomáš, 30.09.2015 14:36) Reagovat
Na recenzi jsem čekal a je celkem výstižná - díky za ni. I když třeba "Glasgow Coma Scale Blues" mi přijde jako super písnička... Každopádně máte asi pravdu, deska bude mít určitě solidní prodeje, koncerty budou vyprodaný, ale nikomu z dnešní generace už Libs´ asi život nezmění... a tak je to nejspíš správně :)
-
NME z nich šílí, polovina Britů taky, druhá p... (Adam, 30.09.2015 20:18) Reagovat
NME z nich šílí, polovina Britů taky, druhá polovina jima tak trochu opovrhuje... vše jak má být, deska je to fajn, ale žádný zázrak, takže s hodnocením souhlasím
-
Iceman (patras, 01.10.2015 09:57) Reagovat
Právě tahle písen je můjfavoit Je v ní přesně ta poetika jakou u Libs hedám :)
-
Deska je skvělá ... sorry ale recenze je úplně... (Lada, 04.11.2015 15:19) Reagovat
Deska je skvělá ... sorry ale recenze je úplně o ničem, navíc zbytečně kritická - kolik takhle dobrých desek za rok vyjde?
-
Súhlasím s recenziou (Marek, 02.01.2016 18:51) Reagovat
Nový album nie je sklamaním, no zároveň treba jedným dychom dodať, že kvalitu predošlých dvoch z minulej dekády nedosahuje. Počul som ho už určite viac než dvadsaťkrát a za jeho slabinu paradoxne považujem prílišné orientovanie sa na zvuk prvých dvoch albumov. Od roku 2004 došlo k nevyhnutnému posunu v hudobných postupoch Barata i Dohertyho a preto snaha vrátiť sa k vzorcom The Libertines/Up the Bracket na mňa pôsobí ako rozpačité hľadanie kompromisov. Ďalším negatívom je podľa mňa čudné usporiadanie skladieb. Gunga Din, Fame And Fortune a titulná skladba sú podľa mňa nešťastnou voľbou na začiatok albumu. Otázka však je, či by ich malo čo nahradiť? Furi of Chonburi? Skvelá a jediná na novom albume, ktorá spĺňa parametre energetických starých vypaľovačiek, no v porovnaní s Horror Show či Ha Ha Wall zapadá do priemeru. Nie; na začiatok by sa mi hodila Heart of the Matter a možno Glasgow Coma Scale Blues, ktorá na škodu svojho potenciálu prichádza veľmi neskoro.
Za jediný prepísknutý moment považujem Belly of the Beast, podľa môjho názoru naozaj hroznú pesničku, ktorá je dosť nelákavým premostením do druhej časti albumu. Nahradiť by ju mohla bonusová Bucket Shop. Pozitívne hodnotím Icemana, Milkman's Horse a Dead For Love.
6/10 je v rámci objektivity najviac, čo viem dať.