Kolem téhle potrhlé rodinky se toho již semlelo dost a dost. Jedni na její show nadávají kudy chodí, že prý je to pouhá vulgární stupidita, jiní se při ní výborně baví a nic nehledí kritických výtek. "The Osbournes" sleduje pravidelně několik milionů Američanů a prostřednictvím satelitů i mnoho lidí v Evropě či Asii, díky nimž se seriál stal suverénně nejúspěšnějším sitcomem MTV vůbec. A to by bylo, kdyby se z pořadu nevytřískalo, co jen půjde. Důkazem chytrosti hudebních manažerů a rodiny samé je deska "The Osbourne Family Album", která je vlastně jakýmsi soundtrackem.

Deska není v duchu originálního seriálu pouze o muzice, ale jednotlivé písně jsou prokládány úryvky z toho či onoho dílu. Tak například pověstnou se již stala cover verze Kelly Osbourneové - ta předělala Madonnin megahit "Papa Don’t Preach" v solidní punk-rockovou odrhovačku, jíž předchází otcovo kázání o tom, že by neměla brát drogy a při sexu by měla používat kondom. Nebo Lennonova skladba "Imagine" (mimochodem Ozzy s manželkou Sharon se v bookletu nechali slyšet, že to je nejlepší píseň všech dob) je uvozena Ozzyho křiknutím: "Přestaň na mě sakra řvát!" Vysloveně pochoutkový je Ozzyho monolog, v němž spílá domácímu psíkovi za pomočené desky a neváhá jej přirovnat k teroristovi z Al Kajdá.

Dalo by se pokračovat, protože Osbournovic jsou hodně ujetá famílie, ale lépe bude si ještě alespoň stručně představit desku, která je sama o sobě také docela zajímavá. Někdo by si možná mohl myslet, že když je ústřední postavou "netopýří výstředník", bude se nutně jednat o když ne metalovou, tak alespoň pořádně rockovou desku. Chyba lávky! Rockeři si sice při poslechu "The Osbourne Family Album" přijdou na několika místech na své, ale stejně tak spokojeni by mohli být popaři. Na jedné straně totiž svou troškou do kola přispěli System Of A Down (předělali "Snowblind" od Black Sabbath) nebo Dillusion (v pravdě řečeno nijak interesantní grungeová partička), z popařů se představili třeba Starsailor (živá verze písně "Good Soul") či Eric Clapton s "Wonderful Tonight" (tuto píseň zase Ozzy s manželkou ocenili jako nejlepší love song všech dob). Lahůdkou je úvodní skladba od Pata Boona, který si zamlsal na Ozzyho klasice "Crazy Train" - je to taková Sinatrovská pohodička, stojící v prudkém kontrastu s originální verzí, jež je zařazena na konec.

"The Osbourne Family Album" je tak trochu zvláštní deska, pro níž nelze určit jednoznačné hodnotící hledisko. Ačkoli nepřináší mnoho nového a krom Kellyny tolik diskutované coververze a snad ještě příspěvku System Of A Down je i prosta zásadnějšího překvapení, struktura postavená na prolínání vesměs vtipných a trefných hlášek či rozprav s písněmi tu rockovými, tu popovými, se ukázala býti dosti pevnou. Navíc zvolené hudební kousky představují povětšinou absolutní špičku ("Imagine", "Mama, I’m Coming Home", "Wonderful Tonight"), takže jejich poslech bude vždy velice příjemnou záležitostí. "The Osbourne Family Album" je vkusně vybranou a poskládanou kolekcí, kterou ze šedého průměru zdvíhá jednak kvalita muziky, jednak použité seriálové hlášky.