V roce 2013 sesbíral snad všechna možná ocenění za drum'n'bassového nováčka roku. Od té doby je Etherwood v kurzu. V pátek večer ale kromě něj v pražském klubu Roxy vystupovaly i další talenty. A jak BOP, tak Keeno stojí za zapamatování. Více už v reportáži.
Live: Etherwood
místo: Roxy, Praha
datum: 15. května 2015
support: Mullet, BOP, Keeno, Anile
Fotografie jsou pouze ilustrační.
© Redbubble.com Když Tony Colman alias
London Elektricity spolu s Chrisem Gossem v roce 1996 založili nezávislý label Hospital Records, nejspíš ani netušili, že jim pod rukama vzniká vydavatelství, které nenávratně změní drum'n'bassovou scénu. Z Hospital Records se během uplynulých devatenácti let stala vyhlášená značka stojící za úspěchy takových jmen jako
High Contrast,
Camo & Krooked, Metrik, Fred V & Grafix nebo Logistics. Stále stejné umělce ale nelze točit donekonečna, a tak pod záštitou Hospitalu vznikl experimentálnější label Med School. Ten v současnosti vychovává d'n'b talenty a připravuje jim půdu do doby, než se z nich stanou festivaloví headlineři zítřka. A právě výkvět z těchto
mladých a neklidných zavítal v pátek večer do pražského klubu Roxy.
Úvodní vystoupení britského DJe skrývajícího se za pseudonymem Mullet začínalo chvíli po desáté večerní, ani o hodinu později byste ale na parketu klubu nenašli více jak hrstku postávajících. Nezáživný a spíš uspávající set zkrátka nepřinášel nic zaznamenáníhodného, a tak není divu, že desítky návštěvníků zkoumaly spíše nabídky místních barů.
© partyflock.nl To následující
BOP už byl o něčem jiném. Podstatně pestřejšímu a vyváženějšímu setu nebylo mnoho co vytknout. BOP díky rychlejšímu BPM a častějšímu zapojení stroboskopů vylákal od barů první fanoušky a člověk se až nestačil divit, jak snadno a plynule přecházel z tvrdých elektronických beatů přes osmibitové zvuky až do zádumčivějších poloh a zase zpátky. Velmi sympatické překvapení.
Papírově nejsilnějším jménem ale byl
Etherwood. Na londýnského hudebního producenta, který podle svých vlastních slov
"miluje stromy, kešu oříšky a Budhu" už byl klub velmi slušně zaplněn. I jeho set patřil mezi ty rozmanitější, v tomto případě to ale bylo spíše na škodu.
Etherwood je znám pro svůj zasněný, atmosférický styl, do nějž si často nahrává své vlastní vokální party, a kdo se do Roxy těšil na jeho pojetí liquid drum'n'bassu, mohl se během dvouhodinového setu místy cítit trošku rozladěně. Umělec, který vyrostl na rocku a heavy metalu, totiž ve svém vystoupení střídal žánry jako na běžícím páse - breakbeat, 2-step a řada dalších, spíše oldschoolovějších a alternativnějších odnoží d'n'b způsobily, že skladby z jeho předloňského (a velmi vydařeného) eponymního debutu byly v konečném důsledku spíše minoritního rázu.
© Mixcloud.com O to více bylo znát, že kdykoliv některá z nich zazněla, publikum, jež bylo nezřídka oblečené do doktorských plášťů a roušek, propuklo v nezřízený jásot. Kousky jako "Begin By Letting Go", "Souvenir", "Hold Your Breath" nebo "Falling Out Of Consciousness" si zkrátka není těžké oblíbit. I kvůli nim je ale trošku škoda, že hostující
MC Ruthless měl v průběhu celého setu problém aspoň na chvíli přestat
mlít pantem a nenechal krystalickou čistotu předtočených vokálů naplno vyznít.
Ke konci setu naštěstí většina výtek padla. Nejen Etherwoodovy vlastní hity, ale i zremixované "Praise You"
Fatboye Slima a "Aurora" špičkových
Camo & Krooked způsobily, že závěr koncertu patřil k nejpříjemnějším okamžikům večera. Nádherné klavírní party, na producentově albu tak hojně zastoupeny, se konečně dostaly do popředí a spolu táhlými melodiemi dokázaly navodit tu správnou náladu, kdy stačilo jen zavřít oči a nechat se unášet hudbou.
© Twitter.com To naštěstí pochopil i
Keeno, který Etherwooda na pódiu o půl čtvrté vystřídal a plynule navázal velmi podobnou sadou tracků nejen ze svých nadprůměrných EP "Nocturne" a "Preludes". Stejně jako předtím BOP, i on si zaslouží nálepku producenta, kterého se vyplatí sledovat. A že je v jeho případě o co stát, potvrdili i fanoušci, kteří se na rozdíl od
nedávného vystoupení High Contrasta a spol. z Roxy nevytráceli hned poté, co odehrála hlavní hvězda. Právě naopak - velká řada z nich zůstávala na parketu i nadále, mnohdy až do brzkých ranních hodin, kdy už ve vyhřátém klubu, v němž někdo zapomněl zapnout na stropě zavěšené větráky, úřadoval
Anile.
Možná to všechno dohromady nebylo tak strhující jako už zmíněná prvoligová show s High Contrastem, ale Med school v Dlouhé ulici byla primárně showcaseová akce, která měla příznivcům drum'n'bassu ukázat nová jména na scéně a případně si je zaháčkovat do budoucna. A jako taková zafungovala skvěle.