Against Me! si prošli pozoruhodnou kariérní cestou. Nejdříve si svůj zašpiněný materiál vydávali skrze relativně malé labely, pak se spřáhli s Butchem Vigem a ochutnali úspěch, aby se zase na čas stáhli do ústraní. A pak se náhle ze zpěváka stala zpěvačka a všechno bylo rázem zase jinak. Šli jsme zjistit víc.
Live: Against Me!
místo: Lucerna Music Bar, Praha
datum: 15. dubna 2015
support: Caves, Roger Harvey
setlist: I Was A Teenage Anarchist, Unconditional Love, True Trans Soul Rebel, 12:13, Pints Of Guinness Make You Strong, New Wave, Walking Is Still Hones, Osama Bin Laden As The Crucified Christ, FuckMyLife 666, Don't Lose Touch, White Crosses, Dead Friend, Turn Those Clapping Hands Into Angry Balled Fist, T.S.R. (This Shit Rules), Rapid Decompression, Transgender Dysphoria Blues, How Low, Trash Unreal, The Ocean, Black Me Out, Drinking With The Jocks, Sink, Florida, Sink, We Laugh At Danger (And Break All The Rules)
Fotogalerie
© Vojta Florian / musicserver.cz Večer otevřelo snadno zapomenutelné trio
Caves. Mladíci z Bristolu sice svůj syrový, ukřičený punk hrnuli do té hrstky přihlížejících, která do Lucerna Music Baru poctivě přišla už na osmou, ale přestože nasazení jim nechybělo, rozpoznatelnost a potenciál už ano. Takových kapel jsou plné garáže.
S hudební originalitou na tom o mnoho lépe nebyl ani následující
Roger Harvey, na rozdíl od Caves to však vadilo jen pramálo. Šlapající pop-rock s jemným nádechem líbivého punku naznačil, že zatímco jeho předchůdci hodně poslouchali
The Exploited, zpěvákovi známému z formace White Wives imponují spíše lidé jako Gavin DeGraw,
Bruce Springsteen nebo
Rea Garvey. Stále početnější stádo hlav přijalo jeho set s vřelostí, neboť neškolenému, civilnímu projevu a chytlavým melodiím s postupnou gradací nešlo odolat.
© Vojta Florian / musicserver.cz Na vystoupení
Against Me! už se Lucerna Music Bar příjemně naplnil, a tak se kapela z Floridy navzdory úvodním obavám dočkala důstojného zástupu příznivců. Bylo milé vidět, že ačkoliv by nedávná
proměna Thomase Jamese Gabela v Lauru Jane Grace mohla přilákat stádo čumilů, v naprosté většině se prostor zaplnil lidmi, kteří nebyli zvědaví na novou identitu, nýbrž na písničky.
Těch během následující hodiny a půl zaznělo více jak dvacet a velkou většinu z nich s kapelou odzpíval celý kotel. Jednoduché pódium, jehož jedinou ozdobou bylo obrovské logo s lebkou za zády všech členů, dalo tušit, že důraz nebude kladen na nic jiného než prosté odehrání všemožných hitů. A tak jsme se od úvodní "I Was A Teenage Anarchist" přes skvělou "True Trans Soul Rebel" postupně dostali až k úderné "Black Me Out" a bohatému přídavku.
Laura Jane Grace svou radost z milého přijetí rozhodně neskrývala, a byť byl začátek vlažnější, postupem času se rozšiřoval jak úsměv frontwoman, tak stále častější skákání z pódia. Taková
divočina jako na nedělních
While She Sleeps sice ani zdaleka nenastala, ale ani fanoušci Against Me! nepatří k nejzdrženlivějším.
© Vojta Florian / musicserver.cz Zvuk sice mohl být i lepší (mluveným pasážím mezi songy šlo rozumět opravdu stěží), ale kompletní průřez bobtnající diskografií byl natolik pestrý, že nudit jste se během něj opravdu nemohli. Tu jste se setkali s až na kost oholeným zvukem jak od
Bad Religion, onde vám líbivé rádiové refrény připomněly
Jimmy Eat World a během "Don't Lose Touch" se v myslích návštěvníků jistě objevovaly i vzpomínky na celtic punk z dílny masssachusettských
Dropkick Murphys.
Dobře naladění
Against Me! se v Praze předvedli v solidní formě, a i když to na koncert roku nevypadalo, rozhodně se jednalo o výborně strávený večer. Parafrází Harveyho slov z konce vystoupení lze prohlásit, že:
"Wednesday was a good day".