Je vždycky působivé vidět, jak se sejdou davy na kapely formátu Russian Circles. Žánrová vyhraněnost přispívá k tomu, že jednu z nejzásadnějších instrumentálních skupin, které můžete na téhle planetě slyšet, si nenechalo ujít tolik fanoušků, že v den konání koncertu se počítaly zbývající lítsky na kusy. Russian Circles jsou fenomén, který má i v Česku solidní fanouškovskou základnu, čemuž nepochybně přispěl fakt, že trojice z Chicaga zde velice frekventovaně koncertuje. Zažít jste je už třikrát mohli v pražském Matrixu nebo naposledy v MeetFactory. Letos přitom navigace kapely směřovala do Podniku na Vltavské, který si zase jednou o něco vylepšil reputaci ze zvukově nevyzpytatelného prostoru na středně velký holosál disponující omšelým kouzlem interiéru a betonovou romantikou přilehlého okolí. A i ta akustika se vlastně překvapivě srovnala díky úctyhodné účasti a přeskupení hracího prostoru.

Russian Circles znovu potvrdili pověst dovozce pečlivě vybraných předkapel, které povyšují jejich štace na regulérní dvojkoncerty. Tentokrát do Prahy přivezli Helms Alee ze Seattlu, s nimiž jsou spřízněni především skrze konexe s basákem Brianem, čímž se přinejmenším mně osobně postarali o dárek v podobě slušného déjà vu. Helms Alee totiž sdružují samé zasloužilce scény. Kytarista Ben Velleren si pobyl například v ne/čistě hardcoreových There Arms Are Snakes nebo Harkonen a basačka Dana mj. v Your Enemy Friends, které jsem si kdysi dávno poctivě objevila pěkně na dně Direct Connectu a podobných nástrojů na sdílení dat. I bez zevrubného naposlouchávání se na zvuku Helms Alee předchozí působiště členů tria silně podepisují. Je tam kus Harkonen v uřvané rozervanosti Benova zpěvu a drtivé těžkotonážní base, dynamika Your Enemy Friends a s trochou představivosti můžete slyšet třeba i takové Pixies, kteří se nabízejí v pasážích, kdy se o zjemnění starají melodické kytarové vyhrávky a táhlé barevné holčičí vokály.

Samotní Russian Circles se předvedli v nejlepší možné formě. S každou nahrávkou zrají a rozvíjejí načaté životní dílo. Tři jedinci dohromady tvoří nepřemožitelný kolos zvuků, který jako palba tisícihlavé armády zasáhne každý centimetr čtvereční kůže nastavené oddanými fanoušky. A pokud se snad někdo chtěl jen na chvíli vymanit ze spárů sonické pasti, měl strašnou smůlu, protože zůstal přibitý na místě kladivem hutné basy a následně rozporcovaný na kusy úderem tříštivých bicích. Russian Circles mají navzdory pouze tříčlenné sestavě tu schopnost dosáhnout celistvého a maximálně komplexního zvuku, který je podmíněn nepostradatelností každého hráčského komponentu a pokaždé se stává nezapomenutelným zážitkem.

Absence vokální složky není v jejich případě v žádném ohledu handicapem, ale naopak devizou, umožňující napojit se na tok energie vycházející přímo z pódia a využít hlučnou hudební produkci jako plátno na projekci vlastních emocionálních prožitků. Ať už to byly epické průlety kapitolami stále aktuálního alba "Memorial" nebo průřez předchozí tvorbou, Russian Circles neztratili nic ze své ocelově chladné sebejistoty. Na první pohled chudé nasvícení pódia Podniku, pro něž bylo využito skutečné minimum jednoduchých světel, učinilo celkový výraz kapely více civilním a notně personifikovalo dění na jevišti. Publikum tak nejen slyšelo (až ušní bubínky praskaly), s kým má tu čest, ale zároveň přihlíželo každičkému detailu mistrné instrumentální show. Skvělý začátek atmosferického jara a nášup je totiž hned za dveřmi. Koncert podobného ražení totiž 14. dubna vyseknou ve strahovském Klubu 007 Minsk, 16. dubna Kayo Dot na pražské Štvanici nebo post-rockoví And So I Watch You From Afar 24. května v Roxy. Těšte se.