Reklama

Škály nálad věkem vyzrálejších Camouflage

30.03.2015 13:46 - Dan Hájek

Od vydání "Relocated" je to již devět let, po celou dobu se však okolo Camouflage stále něco dělo. "Greyscale" je zastihuje ve výtečné formě, kdy do sebe přesně zapadly všechny léty nastřádané zkušenosti a ve větším rozsahu kapela spoléhá čistě sama na sebe. Album je spíše v pomalém tempu, včetně nečekaných hitů.
8/10

Camouflage - Greyscale

Skladby: Shine, Laughing, In The Cloud, Count On Me (feat. Peter Heppner), Greyscale, Still, Misery, Leave Your Room Behind, Light Grey, If ..., End Of Words, Dark Grey, I'll Find
Vydáno: 06.03.2015 (DE) / 27.03.2015
Celkový čas: 59:57
Vydavatel: BureauB
S novými deskami nikterak nechvátají, zároveň netají, kde je uschována jejich největší tvůrčí inspirace. Camouflage pilovali "Greyscale" hned několik let, v mezičase stihli oslavit třetí kulatiny na scéně, vydat sbírku rarit nebo sběratelský box mapující vše od debutu "Voices & Images" po již zmíněnou "Relocated", včetně raných demosnímků. Heiko Maile si pak i několikrát vyzkoušel napsat filmovou muziku, naposled to bylo u německého thrilleru "Čtvrtá mocnost". "Greyscale" se tak několikrát posouvalo, avšak bylo to ku prospěchu věci. Trio totiž stihlo dozrát do svého hudebně nejkomplexnějšího stádia a hitovost jednotlivých kompozic se rodí postupně, s každým následným poslechem.

Ono nadšení, fanouškovství a zdrojové ovlivnění Depeche Mode tu vykukuje v několika podobách od taktně ukrytých náznaků po plnohodnotné oslavy odkazu na žijící legendy synthpopu. "Shine" nebo "Misery" v tomto duchu směle vykračují v zaběhlých kolejích, paradoxně to jsou i jediné takto jasně rozpoznatelné skladby a na koncertech si již stihly vydobýt své pevné pozice (záměrně každá z nich začíná jednotlivé poloviny "Greyscale"). "Leave Your Room Behind" je hypnotická odpověď na depešáckou "Precious", nepostrádá však důmyslný šmrnc a v mnoha ohledech se očekává, že právě ona se stane dalším singlem.

Do procesu nahrávání se propašovala i souhra z koncertů, dočkáte se tak většího zapojení akustických nástrojů nebo analogových syntezátorů (zejména závěrečná epopej naděje "I'll Find"). Jako by mělo být poukázáno, že i tímto si prošli - "Methods Of Silence" a "Meanwhile" vyplavou na mysl jako první. S druhou vyjmenovanou si nese i melancholicky zahalenou spojitost. "Greyscale" má svou propracovaností a návazností blízko ke sférické "Bodega Bohemia" nebo comebackové, v původní sestavě natočené "Sensor". V "Count On Me" pak hostuje zpěvák Peter Heppner (z několik let nefunkčních Wolfsheim), a jak je již zvykem, Oliver Kreyssig zde má dvě přesně vystavěná vokální sóla, tentokráte se obě nesou v pomalém tempu. "In The Cloud" však lehce bledne závistí ve stínu orchestrálně dotažené krásky "Still".

Album doplňují tři instrumentální předěly, z nichž právě titulní "Greyscale" nejvíce evokuje muzikálně houževnatou "Methods Of Silence", je její krátkometrážní reminiscencí. Lyrické rozechvění se nejpatrněji rozehrává mezi tajemnem zastřenou "Laughing" a konče u dramaticky vystavěné dvojice "If ..." (paradoxně na vinylové edici tento track chybí) a "End Of Words", jejíž naléhavou hymničnost podporuje vystavěný sbor v jejím samotném finále (obě svým způsobem tvoří paralelu k "I Once Had A Dream" z "Voices & Images", mohou být i určitým pokračováním). Zasněnost je ale protkána reáliemi, skutečnými prožitky, pocity, které se vtěsnaly do textů.

Camouflage naživo

Camouflage mají s "Greyscale" za sebou celé turné po Německu (31. března finišují v Magdeburgu) a chystají se s ním vyrazit i mimo rodnou zemi. V Praze se jich dočkáme v neděli 19. dubna, kdy zahrají v klubu Roxy, o den dříve vystoupí v bratislavském Atelieru Babylon. Celá tato krátká štace začíná 17. dubna u polských sousedů ve Varšavě.

Osmá studiovka Camouflage "Greyscale" je melodramatickým ohlédnutím a zároveň novou fází jejich tvorby. V maximální míře zde vystavují na obdiv ucelenost a komplexnost atmosfér, propracovanou práci s kompozicí, plus dějová sounáležitost v nejeden moment vezme dech. "Greyscale" není jen o hitech, každého může oslovit zcela jiná část desky, přesto zde Marcus Meyn, Heiko Maile a Oliver Kreyssig poukazují, jak mezi sebou mohou harmonizovat škály nálad a životní zkušenosti.


Reklama

NÁZORY

Vložit názor

Povinné položky jsou označeny hvězdičkou. E-mail je třeba pouze pokud budete chtít zasílat reakce a nebude zveřejněn.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova musicserver
Bez správné odpovědi na tuto otázku nebude názor přidán.

  • Je to... (Andy, 30.03.2015 14:16) Reagovat

    ...DĚS! Tak Delta Machina od Depeche tady dostane 7/10 a tohle faux pas dostane o bod víc :O Je to poděs na entou, nuda, vykrádání sama sebe (samozřejmě oni i Depeche vykrádaj (inspirují se) ale to už je známo celou věčnost) Byl jsem ve velkém očekávání a dle úvodního singlu a bez předpojatosti jsem usoudil že by to mohl být snad nejlepší počin od Camouflage, ale to jsem si JEN myslel...se zapřením jsem to doposlouchal do konce a chtěl jsem tomu dát ještě jednu šanci ale byla by to zbytečná ztráta času...s recenzí nesouhlasím ale každý má svůj subjektivní pohled...1,5/10..asi takhle...těšil jsem se co předvedou ale pro mě je to nemastný neslaný bez nápadu, kromě Shine což je pecka dosahující Depeche level...Depeche vyzráli ale tito už uschli...

    • Re: Je to... (pavelse, 30.03.2015 14:58) Reagovat

      také jsem se těšil, protože Shine je super, taky mě zklamali - ale narozdíl od DM a jejich Delty dostali druhou šanci a třetí dostanou na koncertu - nej skladby Shine, Misery (asi nejsvižnější), Leave You Room Behind, End of Words .. ale celkově dost utahané :)

    • Re: Je to... (Petr, 31.03.2015 23:40) Reagovat

      Jsi blázen? Kolikrát jsi to slyšel???

      • Re: Je to... (Petr, 31.03.2015 23:43) Reagovat

        Je to pomalejší album, ale podle mě hodně dobré... Proč to pořád srovnávat s DM? Na koncert se už moc těším, v roce 2011 byli skvělí!

    • Re: Je to... (David, 30.04.2015 21:08) Reagovat

      To Andy i Pavelse: čím posloucháte? já jako zarytý DM fan musím říct, že Delta Machine je jen mírně povedené album, DM už nemají kde brát, proto i ty iniciály DM=DM....zato u Camouflage musím říct, že po zkušebním turné na přelomu 2013/2014, kdy už hráli Shine, tak se dostávají na velice slušnou úroveň. A já musím konstatovat, kdybych si měl vybrat koncert na sklonku léta 2015 někde na srovnatelné scéně obou skupin, určitě bych šel raději na Camouflage. Můj názor, můžete oponovat...s díky přivítám....Ď

Reklama

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY