Čtvrteční koncert Yanna Tiersena byl beznadějně vyprodaný. Fanoušci jsou francouzskému hudebnímu velikánovi věrní, i když v posledních letech na sebe upozorňuje především sólovou tvorbou, která se slavnému soundtracku skutečně podobá jen málo. Dav proudil směr Roxy pomalým tempem, shromážděný do spořádané fronty, jejíž konec sahal až za roh Haštalské ulice. Někdy je účast na koncertech překvapením v ryze v pozitivním slova smyslu,...

O entré se hlavní hvězdě večera tentokrát postarala francouzská sólistka vystupující pod hlavičkou projektu Tiny Feet. Její zhruba pětačtyřicetiminutové vystoupení bylo zábavné jen do té míry, do jaké kdo ocení koncepci one(wo)man show, ve které ústřední roli hraje elektronický podklad, loopovací stanice a tu a tam nějaký ten efekt. Současná hudební scéna podobným projektům přeje. Čím více se jich však rodí, tím méně dokážou zaujmout. Mladá hudebnice v tomhle směru ničím nevykročila z řady. Do zběsilých beatů a psychedelických samplů skromně přimíchávala el. kytaru nebo basu, které po většinu času sloužily pouze jako pódiový módní doplněk. O to intenzivněji se věnovala vokálním projevům, při nichž jakoby se místy uváděla do lehkého transu (nebo to tak alespoň mělo vypadat). Přes jistou křečovitost performance Tiny Feet se jednalo o relativně efektní start. Temný atmosferický set v kombinaci s ženskou živočišností posloužil přinejmenším jako příjemná kulisa a zajímavý kontrast v porovnání s početným doprovodným bandem Yanna Tiersena a jeho show.

Yann Tiersen do Prahy zavítal vybaven čerstvým albem "Infinity". Novinka vznikala z velké části v inspirativním prostředí severského Islandu, jehož charakter LPéčko slyšitelně odráží. Působí chladným dojmem ledového království, vystaveného napospas nevyzpytatelným přírodním vlivům, ve kterém se odehrává tisíc a jeden příběhů. Kusy z aktuálního alba patřily mezi nejatmosferičtější a vytvářely mezi průlety diskografií Yanna Tiersena zajímavé napětí. Kapele se podařilo zachovat až zarážející věrnost nahrávce. Tajemná, pozvolna gradující "Ar Maen Bihan" neztratila na své majestátnosti, i když naživo převládala její rockovější složka, vzletná "A Midsummer Evenning" s výraznějším zapojením sboristek naháněla husí kůži a to samé platí o magické "Lights", jak vystřižené ze světa Alenky v říši divů.

Šarmantní Yann po celou dobu zaujímal roli vedoucího důmyslné zvukové laboratoře. Nenápadné vystupování společně s přirozenou silou charismatu strhávaly pozornost především na jeho postavu, a to ať už obsluhoval piano, kytaru, housle, vibraphone nebo kterýkoli z dalších nástrojů. Koncert byl však především o týmové práci celé kapely. Yannův hlas se povětšinou nesl sálem Roxy podpořen doprovodnými vokalisty a jeho instrumentální party nepatřily k dominantním, pokud si zrovna nevybral čas na malé sólíčko jako například při dojemné vzpomínce na Amélii z Montmartru ("La Dispute").

Publikum pochopitelně nejintenzivněji reagovalo při rozpoznání tónů z důvěrně známého soundtracku. To se asi hned tak nezmění. S pozoruhodným soustředěním však naslouchalo rovněž skladbám, které by pro řadové posluchače mohly být již mimo obvyklý playlist. Explozivní, čistě instrumentální rocková záležitost "Dark Stuff" nebo závěrečný kraftwerovský přídavek toho byly důkazem. Tvorba Yanna Tiersena a jeho živá vystoupení jsou tímto vůbec pozoruhodná. Kombinováním tradičního světa s experimentálními postupy otevírá obzory i těm, kteří alternativám mainstreamu nechodí cíleně naproti. Něco takového se daří pouze nemnohým současným umělcům. Yann Tiersen ale každopádně má to štěstí.