Fall Out Boy nám v roce 2013 ukázali, jak má vypadat úspěšný comeback. Po pěti letech od "Folie à Deux" a protichůdných vyjádřeních o konci společné kariéry se zčistajasna objevili znovu na scéně, za pár týdnů na to bez velkých řečí vydali nové album a vyrazili na turné, které rozhodně stálo za návštěvu. Nahrávka "Save Rock And Roll" kvůli inovovanému zvuku a mnohými nepochopenému názvu sice nesedla úplně každému, na jednoho ztraceného fanouška ale připadali dva noví. Obnovená skupina tak do nové etapy vykročila tou správnou nohou a s úplně novou generací příznivců navázala na své předchozí úspěchy.

Kdo by ale čekal, že kvarteto Patrick Stump, Pete Wentz, Andy Hurley a Joe Throhman shrábne prachy a zase se na pět let odmlčí, byl by na omylu. Překvapivě rychle připravená novinka "American Beauty/American Psycho" v načaté práci pokračuje tím nejlepším možným způsobem a potvrzuje slova basáka Wentze, že "dokud budou nápady, budou i nová alba Fall Out Boy". Pravdou totiž je, že původně se vlastně nic točit nemělo.

Úspěšné celosvětové turné a následující společná letní šňůra s Paramore a New Politics byly totiž natolik inspirující, že aniž by to kdokoliv plánoval, nápady na nové songy se začaly kupit. Zářijovému singlu "Centuries" s vysamplovanou Suzanne Vega už jsme se na musicserveru věnovali v obsáhlém článku, málokdo ale asi čekal, že se videu inspirovanému Davidem a Goliášem i myšlenkou Emila Zátopka bude dařit tak moc, že to dotáhne až do Top 10 americké hitparády, a budou ho protáčet dokonce i naše rádia.

Zda jej budou v nejbližší době následovat i další singly, jakými jsou "American Beauty/American Psycho" nebo ještě horká novinka "Irresistible", je v tuto chvíli těžké předjímat, ale vzhledem k tomu, že ani jeden z nich neobsahuje povědomou melodii jako partem zpěvačky Lolo doprovázený pilot, to není příliš pravděpodobné. To však neznamená, že by album, jehož název vychází ze stejnojmenných filmů, knihy a nahrávky Greatful Dead, nemělo co nabídnout.

Jak energický otvírák "Irresistible", tak halekající druhý singl se řadí k rozbuškám, které zafungují okamžitě. V písni o Nancy Spungen, která vztahem se Sidem Vicousem rozvrátila Sex Pistols, kraluje Stumpova práce s hlasem, neboť jeho bojovný výraz a skvělý timing dává zasekávané melodii tu správnou dynamiku. To druhá ukázka, samplem z "Too Fast For Love" od Mötley Crüe podpořená titulní věc, vrací kapelu do odlehčeného tónu. A když frontman zpívá "Myslím, že jsem se znovu zamiloval / Ale třeba jsem si jen vzal trochu víc prášků na kašel, než jsem měl", stěží potlačíte pobavený úsměv.

Ostatně jak dlouhodobě kvalitní texty, tak také donedávna ještě zřídka používané samply jsou jednou z hlavních charakteristik šesté řadovky pop-punkerů z Phoenixu. Kromě prvních dvou singlů je najdete i v singlu "Uma Thurman", pulp-fictionovské oslavě silných a soběstačných žen, kde skupina využila znělku pozapomenutého hororového sitcomu "The Munsters". Malý výřez z "Lost It To Trying" od Son Lux se nachází také v odpíchlé "Fourth Of July", uvěřitelné vzpomínce na jednu vášnivou jednorázovku, která Petea Wentze i po letech vrací k otázce "Co kdyby?"

Kontrastní témata lásky a nenávisti se svižně odsýpající nahrávkou táhnou od začátku do konce, a i když třeba nostalgicky návratová "Jet Pack Blues" nebo zamilovaná "Favourite Record" patří z textové i hudební stránky k těm hůře zpracovaným (zde nejspíš hrál roli producent Jake Sinclair, který kapelu přinutil prohrabat laptopy a dokončit i nepoužitá dema, která už schvalovacím procesem jednou neprošla), existuje ještě jeden song, který rozhodně stojí za zmínku.

Pomineme-li v animáku "Velká šestka" použitou "Immortals" a její lehce indické motivy, obecně se dá říct, že první polovina novinky je vydařenější, nápaditější a hitovější než ta druhá. A promosingl "The Kids Aren't Alright" tuto tezi jedině podporuje. Úžasný text plný přátelství, pospolitosti a empatie se zde snoubí s mohutným, rozpínajícím se refrénem, z nějž čiší ohromný zápal, vášeň a chuť rvát se se životem. Fall Out Boy se v této písni neskutečně vytáhli a není pochyb o tom, že tím zavdali svým příznivcům o důvod víc, aby jim zůstali věrní i nadále.

S tím souvisí ještě jeden poznatek. Je obdivuhodné, že ač už za sebou mají šest řadovek a stále se věnují obvykle krátkodechému pop-punku s jemnými dotyky elektroniky, neopakují se. Ani o jediné z deseti skladeb nelze říct, že byste ji od nich v drobných úpravách už v minulosti slyšeli. To je devíza, kterou jim může konkurence závidět.

Fall Out Boy natočili rychlou, zvukově ucelenou, energií i silnými refrény nabušenou jízdu, kterou lze bez obav doporučit komukoliv, pro kterého není pop v souvislosti se vzpurným punk-rockem sprostým slovem. Mohli si sice vyhrát i se závěrečnými minutami stopáže a navrch přihodit ještě nějakou tu baladu, ale i bez těchto atributů je znát, že elánu i obstojných nápadů mají stále dostatek. Tak snad jim ten druhý dech i nastolené tempo ještě vydrží. Poslouchat jejich desky je totiž ještě pořád radost.